Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 29.06.2010 00:18:54 

Gwyneth Goldie Artesia Bohemica

Akce a výlety

 Akce:

6.-9.8.09 - Putování s Matesem:o))

A je tady opět povídání z cest:o)). Tentokrát nám oplatil návštěvu Mates s paničkou. Na čtvrtek byl v plánu

hrad Kost a naučná stezka údolím Plakánku. Nejprve jsme si prošlí podhradí hradu, kde Goldie musela

podstoupit koupel v Bílém rybníku. Pak už jsme se vydali k Plakánku, kolem Pilského rybníka do vesničky

Vesec, kde jsou krásné roubené chaloupky. Cesta moc neutíkala, navíc paničku už začalo dost bolet pravé

koleno a tak Goldie šla většinu cesty sama bez vodítka. Nešla, jako obyčejně běžela a brodila se vodou:o)).

Já celkem trnula, když jsme potkávali tůristy v bílých kalhotech, aby se o někoho neotřela nebo někoho

nesmetla sebou do vody. Mates s paničkou za námi funěl na vodítku, ačkoliv jsme dělali přestávky a

doplňovali čtyřnožcům pitný režim:o)). Z Vesce nás čekala cesta po silnici zpátky k hradu Kost. To už Mates

chrochtal jako divočák:o)) a nejeden člověk se za námi otáčel:o)). Paničkám to začalo být taky divný, protože

Mates už s námi prošmajdal půl Krkonoš a nikdy nechrčel. U památeční lípy jsme si proto dali další pauzu,

Mates sebou plácnul na bok a vypadal, že každou chvíli vypustí duši. Tož jsme mu dali napít, namočili ho a

pokračovali v cestě. U Kosti se Goldie opět koupala a panička začala plánovat, jak se dostat na hrad:o)).

V pokladně dostala překvapivé info, že na hrad a do hradu smí i pes:o)) a to dokonce do všech sálů. Sály

si s Goldie opravdu neriskla a tak koupila jen prohlídku nádvoří. Mates bohužel musel čekat venku, protože

stále chroptěl, tak aby nerušil výklad:o)). I děti si všimly, že s tím strakáčem něco není v pořádku:o)).

"Babi, ten malej pejsek je nějakej nemocnej"...to jsme zaslechli, když jsme čekali na průvodce:o)). Provázela

nás mladá, sympatická slečna, které Goldie hned padla do oka a stále na ní mluvila a že s ní bude provázet:o)).

Tož jsme vyšli:o)). Hned za vstupem jsme míjeli veřejné záchodky, stačila jsem si jen všimnout, jak Goldie

nasála smrádek do nozder...sedla si a louže byla na světě:o)). Já se nestačím omlouvat, že tohle normálně

fakt už Goldie nedělá:o)). Nedovedete si představit, jak mi bylo trapně. Goldie jsem sprdla na pět dob, ale

slečna průvodkyně byla moc fajn, skupině řekla..."Tak to všichni pěkně obejdeme" a paničku pak uklidnila

tím, že na nádvoří to není tak zlý a že má za sebou prohlídku, kdy se jí pes vyčůral nahoře v sále na podlahu.

Po zbytek prohlídky se Goldie slečny držela, seděla u ní a nechala se hladit po hlavě a důležitě poslouchala

výklad o hradu:o)). Když si říkám, ten pes mě nemůže ničím překvapit...překvapí:o)). Chtěla jsem udělat

ještě pár fotek pod hradem...Goldie byla volně, nikde nehrozilo nebezpečí. Na chvilku se nám ztratila ve

vysoké trávě... protože jsem si myslela, že tam teče jen potůček, nevěnovala jsem pozornost šustění trávy

z míst, kde se Goldie s chutí válela. V tom se vám vynoří z houští hlava černá jako uhel:o)). Nevěřila jsem

vlastním očím. Opravdu to byla naše Goldie:o)). Když se vynořila celá a oklepala z kožichu tu parádu, panička

vypadala jako dalmatin:o)). Nestačila jsem včas uskočit. Vzteky bez sebe jsem ji přivázala, sama špinavá

jako prase a vydali jsme se všichni opět k rybníku, kde za sebou Goldie zanechala ropnou skvrnu:o)). Nikoho

z lidí, co jsme cestou potkali nenapadlo, že to je jen špína, pod kterou se schovává retriever:o)). Tak jsme

zakončili čtvrteční den a plánovali, co podnikneme v pátek...

V pátek jsme bohužel museli zůstat doma, protože koleno bylo čím dál horší a tak panička naběhla místo

na výlet na orthopedii. Dostala bandáž na pravé koleno a berle jako přídavek s tím, že musí koleno šetřit

a na kontrolu se dostavit v polovině září. Tož v pátek jsme koleno šetřili, ale na sobotu už spřádaly plány.

Panička se v sobotu zabandážovala a vyrazili jsme nejprve k vodě k vodní nádrži Rozkoš. Všude byla spousta

rybářů a tak jsme si našli místečko na hrázi. Goldie neúnavně plavala a našla si novou zábavu:o)). Nejen, že

vyžaduje kameny házet do vody, ona je posléze hledá na dně, loví, vyloví a donese na břeh, kde se po nich

válí:o)). Dělá to vlastně už dlouho, ale aby si pro kámen sama došla na druho stranu hráze a šoupla si ho

sama do vody, to jsem ji viděla dělat prvně:o)). Tož když už paničce dojde trpělivost a prostě se nehází:o)),

Goldie jde, najde si sama kámen a hází si ho sama:o))). Když se nám zdálo, že už je toho dost, naložili jsme

čtyřnožce do auta a vyrazili do Nového Města nad Metují na zámek. Goldie ten den byla k neudržení...

Měla jsem co dělat ji zvládnout, moc mi nepřidalo ani bolavé koleno. V jednu chvíli jsem zatáhla za vodítko

tak, až mi cosi přeskočilo v zápěstí a naskočila mi na něm boule. To už jsem zuřila, vzala ji za kůži na zadku

přirazila k zemi s jadrným komentářem a šíleným výrazem v obličeji:o)). Vtom se mě jakýsi pán ptá...

"Dobrý den, můžu se zeptat...to je hovavart, že?...taky ho máme doma, jen je trošku větší":o))...Hanko,

hned jsem si na tebe vzpoměla:o))...poté jsme se v pokladně ptala, jestli se smí se psem do zámeckých

zahrad. Pokladní mi řekla, že bohužel nesmí. Smí, pokud si vezmu psa do náruče. Poté se mě zeptala, co máme

za rasu...když jsem řekla, že retrievera, pán, co stál vedle se začal smát na celé kolo:o)). Tož panička vyrazila

alespoň něco málo vyfotit. Vyčerpaná a pochroumaná se pak vydala hledat občerstvení. Přes náměstí jsem

zahlídla slunečníky. Hurá cukrárna:o)), něco sladkého na nervy opravdu potřebuju:o)). Goldie dál táhne...

Kam se na ní hrabe Marley...za zatáčkou světe div se, Marley:o)). Světlý labrador vláčící svoji paničku

na konci vodítka, která má na rukou zahradnický rukavice:o)). Panička výlet do Nového Města završila

zákuskem se šlehačkou a navrch si dala ledový kafčo:o)). Poté byla odvlečena zpátky k autu:o)). Cestou

jsem se ještě jednou stavili na Rozkoši. Protože moje koleno už vážně nemohlo a nevím, jak by vydrželo

další nápor, dostala Goldie do ruky Matýsová:o)). Goldie si už pamatovala cestu, nabrala rychlost, sílu a

směr k vodě...v tu chvíli mi Matýsová i s Goldie zmizely z očí:o))). Matýsová vážně uvažuje, zda je její volba

koupě zlaťáka ten nejlepší nápad:o)). V sobotu jsem se ještě dozvěděla, že máme doma potapěče:o)). Jakýsi

pán šel kolem a ptá se..."To je nějaký vodní pes ne?"...nato se Goldie celá ponoří pod vodu a on na to "To

není vodní pes, to je potapěč":o))...tady musím pochválit bíglíka Matese, celý den byl táák hodný u vody,

co já bych za to dala...rozhlížel se do všech stran, sledoval labutě, sem tam se napil...prostě pohodář:o)).

No k neděli už jen pár slov...přibrali jsme do party zlaťandu Dynu s páníčkama a vyrazili znovu na Rozkoš.

Ač měla Goldie ze soboty rozřízlé obě zadní packy, řádila opět jak Divá Bára. Cestou zpátky jsme zakotvili

všichni v restauraci Na Dvoračce v Trutnově. Je tam příjemné venkovní posezení a všem nám vyhládlo.

Dostaveníčko si tu daly i vosy a tak jedno žihadlo vyfasovala Alice a druhé kdo jiný, než naše Goldie:o)).

Matesovi se pro změnu nelíbil kokřík, který přišel po nás a snažil se vyrazit do boje:o)). Jeho panička však

neměla pochopení pro výstupy tohoto typu a tak ho přiškrtila a sekla přes zadek:o)). To Matese rozzuřilo

ještě víc a tak se po ní ohnal a štípnul jí do ruky:o)). Na celou zahrádku se ozvalo "Týý haaajzle":o))...

Matýsová by se pak nejradši schovala ke Goldie a Dyně pod stůl, jak se styděla:o)). No a tak to je s našimi

miláčky den za dnem...od neděle nosí panička poctivě bandáž a baští pilulky...Goldie pro změnu botku na

pravé zadní tlapě a obě se nudíme...ale nebojte, my určo něco vymyslíme, ač musíme dodržovat klííd:o)).

 

29. a 31.7.09 - Krkonoše s Dantesáčky:o))

Konečně se panička dostala k tomu, aby napsala pár řádek o našem společném putování napříč Krkonošemi

s našemi kamarády "Dantesáčky". Protože Dantesáčci trávili v Peci pod Sněžkou týdenní dovolenou, to by

v tom byl čert, aby jsme nespáchali něco společně:o)). Volba padla na středu a posléze i pátek už je na "kratší

prochajdu":o)). Z kratší prochajdy se nakonec vyklubala cca 20km tůra:o)).  Ale pěkně popořádku...v úterý

večer se paničky domluvily, že místo polské Karpacze, povedou naše kročeje:o)) ze Špindlerovky k pramenům

Labe a zpátky přes Labskou boudu a Martinovku do Špindlerova Mlýna. Měli jsme vyrazit v kompletní

sestavě, včetně páníčka. Jenže páníček si to umí zařídit. Už večer přišel za paničkou s tím, že ho začíná bolet

v krku. Ve středu ráno to bylo ještě horší a páníček nemohl skoro promluvit. Tož nám nezbývalo nic jiného,

než vyrazit opět v oslabení. Pro tentokrát jsme vytáhli i Tomáše s tím, že od Dantesáků jde i Arnošt ml.:o)).

Sraz jsme měli na parkovišti ve Špindlerově Mlýně. Vyjímečně na nás nikdo nečekal a přijeli jsme první.

Během chvilky dorazili i Dantíci a všichni jsme se konečně poznali, včetně chlupáčů:o)). Po poradě jsme se

vypravili taxibusem na Špindlerovku:o)). Goldie sedící vedle řidiče, coby závozník:o)), Dantík v kufru, coby

zadní pojistka:o)). Cesta proběhla bez větších potíží:o)) a my se mohli vydat po hřebeni směrem k Dívčím

a Mužským kamenům. Vypustili jsme Goldie i Dantese bez vodítek, aby se mohli také očmuchat:o)). Goldie

dávala hlasitě najevo, kdo je na horách pánem, Dantes si to hoodně dlouho nechával líbit a oba si udržovali

malinko odstup:o)). Jak jsme se časem dozvěděli, Dantík rád vychovává ostatní členy smečky, a tak si chudák

myslel, že to zabere i na Goldie:o)). Ta ovšem po pár metrech, jako správnej pes bahenní hupsla do voňavé

lázně a důkladně se zamaskovala:o)). Retrievera by v ní hledal málokdo:o)). Možná právě proto jsme zaslechli

pěknou hlášku jakéhosi dítka "helee medvěd":o))...medvědi nás provázeli ostatně celou cestu:o))...pochopíte

později:o)). Dantesův páníček a naše panička cestou fotili a fotili, Dantesova panička snižovala tlak úměrně

s přibývající nadmořskou výškou:o)), starší kluci po chvíli otrkávání nabrali tempo a ztráceli se nám z dohledu

a malý Ondra nás bavil záludnými otázkami celou cestu:o)). Cestou jsme znovu vyslechli hlášky na adresu

našich chlupáčů a že jich bylo:o)), jen si je panička už všechny nepamatuje...nakonec máme z hovíka a zlaťáka

medvědy dva:o)), kteří mají šlemy u huby a nejen tam:o)), jak je Goldie zabahněná a voní na dálku:o)), jací

to jsou dva krásní hovíci:o))...kamenitou cestou jsme se dostali až k polskému vysílači a pokračovali přes

Violík směrem k pramenům Labe. Kluci se tou dobou už vesele bavili a stále šli o pár metrů před námi

s Goldie a Dantesem v patách:o)). Když v tom:o)))...přistoupil k nim nějaký polský turista a začal se kolem

sebe ohánět jakousi kartičkou, že tam psi nesmí. Kluci v tu ránu zapomněli "po polski":o)). Rodičové pocho-

pili, že má na mysli volně pobíhající psy a pro jistotu jsme oba chlupáče přivázali na vodítka. Kluci to

komentovali slovy, že beztak jsme na český straně a kartičkou z bazénu ať si mává někde jinde:o)). Protože

bylo všude hodně lidí, chlupáči pochodovali na vodítkách pěkně až k Labský boudě. Tam jsme si dali pauzičku

na občerstvení. Cena hoodně vysoká a párky nevalný barvy a chutě. Nakonec jsme zkusili dát ochutnat

naší Goldie s tím, že pes si zkažený nevezme:o)). Goldie sežrala celou nožičku:o)). Tož jsme se vydali s vidinou

zmrzlinového poháru směrem k Martinovce. Tam nás ovšem převezli s tím, že velký pes dovnitř nesmí a venku

nás neobslouží. Tož jsme se nasupení vydali k Medvědí boudě, kde nám spravila náladu Dantýskova panička.

U Medvědí boudy mají krásné umělé jezírko. Nejprve jsme váhali, jestli můžeme přes ten anglický trávník

pustit psy aspoň napít, pak jsme pustili Goldie s tím, že ji eventuelně za včasu odchytíme. Když do něj Goldie

skočila svůj kufr a nikdo nás nevyhnal, přestože tam majitel sekal trávník, odvážila se i panička Hanka s

Dantesem na vodítku blíž k vodě:o)). Třímajíc v ruce na krátko vodítko pobízí Dantese..."Dante hoop":o)).

A Dantík se odráží a skáče do dálky:o)). V tu chvíli panička ztrácí balanc a žbluňk:o)), je tam taky:o)).

Dantesovi to nepřijde vůbec divný, že se jeho panička koupe s ním a oblečená, zato Goldie běhá po břehu

a štěká na Hanku:o)). Z terasy se v tu chvíli ozývá velký aplaus a potlesk:o)). Ántré ála naše Goldie je na

světě:o)). Hanko děkujeme:o)). Pak už jsme si to hezky čvachtali ke Špindlerovu Mlýnu. Ten den jsme

našlapali cca 20 km a protože jsme si padli všichni do oka, domluvili si další prochajdu na pátek:o)).

  

V pátek ráno se panička probudila s bolestí pravého kolene, ale říkala si, že to nějak zvládne...Domluvili

jsme si odvoz na Luční boudu a odtamtud byla v plánu cesta k Malému Stawu na polské straně Krkonoš.

Panička původně myslela, že to bude opravdu jen kratší trasa, ale km se nám načetly do cca 20km opět.

Nejprve jsme se museli s Tomem stavit na obědě na Luční boudě a pak už jsme se vypravili přes rašeliniště

ke Sněžce a k polským hranicím. Hafani šli chvilku na volno, i za tu chvilku Goldie stačila vyzkoušet, jaký

je pováleníčko v rašelině. Následovalo připnutí na vodítko:o)). Goldie jako správná dáma prostě bez parfému

nevychází z domu:o)). Cestou začala panička víc než jindy pociťovat koleno a tak Dantíci nabídli obinadlo

i odborné ošetření:o)). Musím říct, že se šlo o hodně líp. Od Slaskeho domu jsme se vypravili po modré

(plánovaná černá je v rekonstrukci) k jezeru Maly Staw. Dantíci se malinko zděsili kočičích hlav, které nás

čekaly na polské straně a zkoušeli na nás fintu, že se na jezera podíváme jen z výšky:o))). Panička dělala, že

špatně slyší a koleno nekoleno, kočičí hlava nekočičí hlava, pustila se z kopce:o)). Taky ji mohlo dojít, že

Dantíci mají v nohách podstatně víc km za ty dny na horách a mohla je ušetřit:o)). Až u první boudy v Polsku

se dozvěděla, že nejen kolena, ale i lýtka Dantíků o sobě dávají vědět. Tož se dala pauza, klobásky, ražniči

a pivko:o)). Pak už to bylo k Malému Stawu co by kamenem dohodil. Otevřel se nám nádherný pohled na

Malý Staw a pohádkouvou chaloupku. Dole už na nás čekala Goldie s klukama. Nedalo nám to a sešli jsme

až k jezeru a Goldie nechali udělat pár temp, poté jsme ji hned přivázali na vodítko. Následovalo ošetření

Ondrovy paty a mého kolena:o)) a tak nějak se nám nechtělo zpátky. Vše vypovídá jedna z fotek, kdy všichni

hledí na vodní hladinu a myslí nejspíš na to, kolik km a jakým terénem nás čeká cestou zpátky a co koho

víc bolí:o)). Protože jsme těch km měli opravdu dost, navrhla panička kratší cestu do Pece pod Sněžkou a to

Obřím dolem. Původně plánovaná cesta přes Výrovku vzala za své:o)). Kluci a chlupáči opět v předu, my

starší:o)) a Ondra vzadu. A že nás Ondra bavil:o)). To z něj takle pod Sněžkou vypadne "mami, mně úplně

šoustaj boty":o)))...chudák Ondra v tu chvíli netušil, co z něj vypadlo, my ostatní mrtvý smíchy:o)). Ondra se

dožadoval vysvětlení, leč marně:o))...hlášek padlo opět nespočet, příště si je budu psát:o)). A cesta Obřím

dolem? Co vám budu psát:o)). Kluci opět v dáli, pak paničky a nakonec velký Arnošt s Ondrou:o)). Ti dva

měli ale panoráámata před sebou:o)). Obě dvě jsme s Hankou vybíraly cestičku mezi kameny, balancovaly,

aby to bolelo co nejmíň:o)), co schod dolů, to pozadím k sobě a krok vpřed:o)). Kam se na nás hrabe Slunce

seno:o)). Z fleku by nás mohl pan Troška angažovat do příští trilogie:o)). Jak my jsme se nasmáli:o)).

Nakonec jsme kluky přece jen dohnali, Goldie s Dantesem se stačili za tu dobu vykoupat u Kapličky a poté

jsme se dočkali i toho dlouho očekávaného poháru. Noo až na Ondru, který si dal "Utopence na útěku":o))

a taťka Arnošt chleba se sádlem:o)). Na parkovišti v Peci už na nás čekal páníček, který se tak alespoň

pozdravil s celou Dantíkovic smečkou. Ač jsme nachodili přibližně 40 km, byly to dva super dny. Moc vám

Dantíci děkujeme a doufáme, že to nebylo první a poslední setkání:o)).

  

21.-26.7.09 - Goldie na prázdninách ( Jizerky a Český ráj )

Tož nás máte zpátky z výletu:o)). Uteklo to jako voda a jsem s paničkou zase doma. Musím vám pěkně popsat,

jak jsem se měla den po dni:o)). A že máme za sebou zase spoustu zážitků a bude na co vzpomínat.

V úterý dopoledne nás panička sbalila a vyrazili jsme za kámošem Matýskem do Jizerských hor. Panička

měla původně v plánu relaxovat a odpočívat, ale to jsem ji zase převezla, i když ona sama neumí relaxovat

už vůbec:o)), jsem prostě celá panička:o)). Ještě v úterý odpoledne jsme se vypravili na rozhlednu Černá

studnice. Hned zkraje jsme dostali oba volnost, já ji využívala k brouzdání vodou a Mates jak jinak, než

plnou parou vpřed:o)). I když iniciátorkou jsme pro tentokrát byla já:o)). Zatímco se přece jen bojím, abych

paničku v lese neztratila, po chvíli jsem se na volání vrátila. To Mates se vrátil až po chvíli, kdy ho nejspíš

něco moooc vyděsilo a brééčel na celej les:o)). Pak už cesta probíhala pro mě až v moc velkým klídku:o)).

Až nahoře u rozhledny přišla opět bouda na nás chlupáče. Paničky nás uvázaly u stolu, se kterým jsme neměli

možnost odejít:o)) a se slovy "zůstaňte, my se vrátíme" odešly. To se nám ani jednomu vůbec nelíbilo a tak

jsme jednohlasně štěkali o stošest:o)). Paničku jsem rozčílila tak, že na mě volala i z tý divný věže, ať jsem

tam dole zticha. Nebyla jsem:o)). Měla jsem strach, že mě tam nechá. Pěkně jsem ji to vyříkala, když slezla

dolů, aby mi to už víckrát nedělala:o)). Vraceli jsme se přes Čertovy kameny domů, kde měla panička "po-

tyčku" (slovní) :o)) a místníma puberťákama, který nám nadávali do chlupatejch bestií. To bylo něco na

paničku:o)). I když byla v právu, protože jsme byli na vodítkách a chovali se oba vyjímečně vzorně. Vůbec

ten den měla panička štěstí na "vyjímečný" lidičky:o)). K večeru si mě půjčila ségra Matýsovy paničky coby

návnadu na klučičí dvounožce:o)). Panička jí říkala, že v žabkách a minisukni to není nej nápad, navíc, když

se mnou chce jít na koupaliště:o)). Noo co vám mám povídat:o)). Já našponovaná směrem ke koupališti,

vodítko ještě víc a na druhým konci vodítka ségra Jana, která se mě snažila zuby nehty držet:o)). Opravdu

nás nemohl nikdo přehlídnout:o)). Tož mi panička povolila vodítko, že si jen smočím tlapy podél obrubáku:o)),

alee já to vzala hopem do koupálka:o)). A to už na nás řval místní pobejda "to snad nemyslíte vážně s tím

psem, vždyť se tam koupou lidi". Panička už na nervy z místních, dočvachtala ke mně a vytáhla mě za obojek

ven, páč jsem se nemohla vyškrábat na břeh:o)). Celou akci komentovala tím, že v takový špíně by se koupalo

jen prase a že tam jsou opravdu moooc milí dvounožci:o)). Když ale panička chtěla druhej den po mně sebrat

obří nadělení u sámošky, řekli jí, ať to tam nechá ležet, že by na ni koukali s tím pytlíkem, jak na blázna.

Tak to nějak nepochopila, jak to tam s tou čistotou mají:o))). Večer jsem poznala super věc, kterou mooc chci

k narozeninám:o)). Říká se jí freesbee, já z toho chtěla nejdříve jíst:o)) a nešlo mi to vůbec sebrat:o)), ale

když si pár dní na to přinesla labradorka Fran svůj gumovej talíř, to byla teprve zábava:o)). Docela rychle

jsem pochopila, co s tím a umím ho už chytit za letu:o)).

Ve středu  jsme si vyšlápli na Malou Skálu a na hrad Frýdštejn. Paničky nám sbalily baťohy, přibalily i hlavu

smečky "starýho Hujera":o))) a razilo se. Zatímco si tatík Hujer mašíroval jen s paraplíčkem v ruce:o)),

paničky se lopotily s báglama na zádech, plných vodou pro své miláčky, tedy pro nás:o)). Já dostala volnost

místama, Mates vůbec:o)). Tož Matesova panička táhla plíce za sebou a Matese před sebou:o)). Za trest nás

dostal tatík Hujer na hlídání pod Frýdštejnem, protože tam psi asi nesmí. Já dávala svůj nesouhlas opět hla-

sitě najevo:o)). Vůbec se mi nelíbilo, že jde panička zase sama a mě nechá pod hradem. Taky jsem ji vyštěkala

hned, jak mě přišla odvázat a přidala jsem se k úplně jiný smečce, jakože k paničce vůbec nepatřím:o)). Pak už

následovala občerstvovací zastávka a návrat na Malou Skálu a koonečně koupačka v Jizeře. Mezitím si

panička ještě chtěla smlsnout na kynutých knedlích, ale protože by na ně čekala ještě druhej den, k mý velký

spokojenosti jsem ji doslova odtáhla na plovárnu:o)). Řádila jsem ve vodě jako vždycky a ještě jsem si stačila

vyříkat pár maličkostí s hnědým labroušem, kterej připlul na lodi od severu:o)). Co kdyby mi náhodou chtěl

vypít vodu v Jizeře?:o))

Ve čtvrtek byly v plánu lomy a rybníky v okolí. Ráno jsme vyrazili ve stejném složení jako v úterý, ještě jsme

přibrali ségru Janu a mašírujeme si to směrem k Pěnčínu. Tam vám stojí asi statek nebo co to je:o)). Mají tam

ovečkyy, prasáátkaa...a tůze to tam voní:o)). Protože jsem rychlejší jak panička:o)) a taky mám o 100% lepší

čuch, běžela jsem najisto. To byla lázeň:o)). Panička rudá vzteky, ale bylo to silnější, než já:o)). I když se mě

panička hoodně štítila, až se jí dělalo šoufl, připnula mě na vodítko a museli jsme nejkratší cestou k vodě:o)).

Panička nezapomene na výraz mimča v kočárku, který na mě tak udiveně koukalo, až zapomnělo kousat

do rohlíku, co drželo v ruce:o)). Konečně jsem došli do Alšovic k rybníku Milión. Noo a jelikož bylo fáákt

hoodně velký dusno, do vody musel i Mates:o)). Tentokrát jeho vlastní panička to byla, co ho popadla do

náruče a se slovy "tati foť" šoupla Matýska pod vodu a to doslova. Nad Matýskem se zavřela hladila, já ho

tam ještě trošku přidusila tlapama, jsem myslela, že je to hra:o)) a Mates se nějak ne a ne vynořit. Tatík

Hujer, sledujíc vodní hladinu, nejspíš v šoku zapoměl zmáčknout spoušť:o)). Na břehu už se dohadovali, kdo

pro něj skočí, ale nakonec všechno dobře dopadlo a Mates se vyšplhal na břeh sám. Večer trošku kulhal

na pravou přední packu a dělal ohromnýho maroda:o)), ale jen do doby, než uviděl přes silnici běžet kočku:o)).

Rázem bylo po bolesti, ale taky po důvěře a musel zase na vodítko:o)). Odpoledne a večer jsme už trávili

v bezpečí domova, protože se přihnala bouřka a lijáky. Kupodivu jsem se nebála a spala jako špalek, zatímco

paničky i s babi měly černou hodinku při svíčkách a tatík Hujer musel coby dobrovolný hasič do terénu. Tož

se rázem stal jako jedinej mužskej v domě vůdcem smečky Mates:o)).

V pátek ráno jsme byli stále bez proudu a vody, jen bohatší o pár stromů na zahradě. Protože se autem nedalo

nikam jet, šlo se jen na Pěnčín, že si tam panička koupí nějaký cingrlátka na krk, aby byla ještě krásnější:o))).

No nekupte to, když  jste v kraji, kde se to korálky jen hemží:o)). K večeru nás Jana vytáhla do Jílového,

kde má dva koníky. Měl přijet kovář obstarat podkovičky a protože to panička ještě neviděla, tak jsme

museli asistovat, my bohužel jen za oknem auta. Panička dělala, jak ji to zajímá, přitom jí víc, jak poníci

zaujal místní kovář Míra:o))). Když se všichni přemístili na velkou pastvinu k véélkým koním, konečně nás

vytáhli taky z auta a razilo se k místnímu lomu. Když už jsme minuli všechny ohradníky a panička si byla jistá,

že nedostanu ránu, pustila mě volně a to neměla dělat:o))). Pořídila jsem si ještě voňavější zábal, než den

předem a tentokrát jsem nevynechala jedinej chlup na těle:o)). Opět jsem kráčela hrdě středem vesnicí:o)).

Špinavá, smradlavá ála pes baskervilsej:o)). Lom jsme našli, koupalo se tam ještě pár mužíků a mně se to

táák zalíbilo, že jsem plavala vedle nich a dokonce na jednoho z nich skočila svůj kufr:o)). To už panička

usoudila, že je nejvyšší čas dát si odchod a odvola mě z vody. Ke stájím nás čekala dlouhá cesta po silnici

a to už žbrblala Matýsova panička, že ji bolí nohy a Mates na vodítku jen chroptěl:o)). Doma oba padli

za vlast do peřin a spali a spali:o))).

V sobotu ráno jsme se probudili, za oknem šedo a déšť...až po o jsme se vypravili do Bedřichova na rozhlednu

Královka a na Hobby Country závody na koních. Přijeli jsme akorát, když předváděl Zorro mstitel svoje

kousky s pistolí a to se mi nelíbilo vůbec, stejně jako Matesovi. Oba jsme chtěli vzít nohy na ramena. Jenže

moje panička, když si něco vezme do hlavy...dotáhla mě k podiu, k valníku, na kterém seděli dvounožci.

Vysvětlila mi, že na ně musím bejt hodná, že to jsou dvounožci nemocní a že se musím chovat jako správnej

canisterapeutickej pes:o)). A tak si mě hladili, ptali se, jak se jmenuju, říkali, jak jsem krásná a hodná:o)).

No a já trošku pozapoměla na tu střelbu kolem:o)). Pak přišel na řadu "Vlajkový vyřazovací závod". Naštěstí

pro mě tahle taškařice netrvala dlouho, přesto jsem se paničce snažila dostat na lavici a pak až na stůl, což

mi neprošlo. Kůň je pro mě opravdu hoodně velkej pes a když se takle rozeběhne proti vám a jezdec ještě

vystřelí:o))...pchééé, kde by byl Goldie konec, nemít vodítko:o)). Cestou z Bedřichova jsme se ještě zastavili

na rozhledně Petřín, ale to se nás zvířat už netýkalo, my už odpočívali a dokonce bez štěkotu:o)).

V neděli už nás čekala jen cesta domů, v poledne si pro nás přijeli naši kluci, cestou jsme museli na paniččin

rozkaz ještě na další zříceninu...na Trosky a pak už přímou čarou k nám do Kérkonoš:o)).

  

                                    Jablonec nad Nisou                                                                                    Státní hrad Frýdštejn

16.7.09 - Obří důl

Řekli jsme si, že je na čase sbalit Matese s paničkou a podniknout nějaký výlet:o)). No a protože Mates musí

pilovat fyzičku, moje panička říká, že ztloustnul:o)), dali jsme si dnes jen pár km v Peci pod Sněžkou, Obřím

dolem ke Kapličce a Kovárně. Taky z toho důvodu, že jsem si někde rozřízla polštářek na pravý zadní šlápotě

a tak trošku pajdám. Panička mě nejdříve chtěla nechat doma, ale to bych jí neodpustila:o)). Proto padl tenhle

návrh a jak já byla šťastná:o)). Nevěřili byste tomu, ale celou cestu jsme šli podél vody:o)). Packa nepacka,

u vody se neznám:o)). Cestou jsem sice trošku kulhala a panička se bála, co to s mojí tlapkou udělá, (stejně

jako voda), měla jsem pro jistotu sebou botu:o)), ale řekněte sami, umíte si mě představit?:o)) Tož botka

zůstala suchá v bezpečí báglu:o)). Cestou jsme potkali spoustu kámošů, dokonce jednu retrievřici Amálku,

kterou čekala náročná tůra. Ona byla tééda jednou taková jako já:o)) a bylo jí pěkný horko. Když mě viděl

její páníček, komentoval to slovy : "Vidíš, jak vypadá živej pes? To není jako ty":o)). Taky potápka jako

já a nebejt živá u vody:o)). To by bylo snad proti všem přírodním zákonitostem:o)). Mates se nám cestou

zamiloval do labradorky Jessinky, byl jako ocásek:o)). To já ji dala hlasitě najevo, že pramen Úpy a všechno

kamení v něm je jen a jen moje:o)). Tož mě panička okamžitě sprdla:o)). U Kapličky se nám tůze líbilo. Nosila

jsem ty největší kameny, co jsem unesla z vody na břeh a pak se po nich s chutí válela:o)). Jak říká moje

panička, atrakce na place:o)). A tak se se mnou fotili dětičky i dospěláci:o)). Matese bohužel přikurtovali,

protože jako správnej bígl... jeho panička o něm sice říká, že je bez mozku:o))...obíhal lavičky a loudil sváči.

Když už volnost dostal, tož nabral otáčky přímou čarou do lesa:o)). Vyjímečně bylo jeho paničku slyšet víc,

než tu moji:o)). Cestou zpátky nám pěkně vyhládlo a tak jsme hledali boudu, kde nám dají něco dobrýho

na zub. Vyhrála to velká bouda "Máma", ale bylo tam takových dvounožců, že jsme museli čekat na místo.

Když jsme se konečně usadili, panička vyndala misku, že nám naleje vodu z kanystru, který nosí Matýsová

na zádech v báglu, áále...Matýsová nám tu vodu snad uvařila:o)). To se vám nedalo chlemstat:o)). Tož byla

vyslána k Úpě, aby kanystřík naplnila studenou vodou:o)). Matese chudáka zase uvázali, protže natahoval

vůně do čumáku snad od každýho stolu:o)), mě po chvíli pustili...a já si to tak šmejdím nenápadně kolem

těch stolů, tuhle smutně kouknu, tuhle mi ukápne slina:o))...až se jeden něměcký tůrista slituje a šoupne mi

jednu hranolku:o)). Panička neviděla co mi dává na zem, myslela si, že kradu a tak zařvala "Fůůůj" na celý

kolo:o)). Dvounožec se začal omlouvat a domlouval paničce, ať se nezlobí:o)). Protože mi nechali dál volnost

vyloudila jsem ještě dva jablečný štrůdly od německých důchodkyň:o)). Panička loudit neumí a tak si ho

musela za 40,- Kč koupit sama:o)). Cestou k přehradě, kde jsem sklidila véélký aplaus za skoky do vody:o)),

Matýsová usoudila, že je na čase, aby si i Mates smočil kožich. Zrovna Mates, kterej nenávidí vodu:o)).

Vzpíral se, protestoval, házel ukřivděný pohledy, couval:o)), ale přeprali ho:o)). Koupel měl jistou:o)). Aby

ho dál netýrali:o)), začal stejně jako já pajdat na pravou zadní packu:o)). Vydrželo mu to asi 5 minut:o)).

Mě tlapka trošku bolí, ale za to dobrodrůžo to stálo. Teď mi ji musí panička co nejdřív zahojit:o)), protože

už má další plán a na ten musím mít všechny čtyři pohromadě:o)).

  

                          Bouda v Obřím dole                                                                                   Parťáci, jak se patří:o))...

4.-7.6.09 - Pobytová akce Zahradiště

Máme za sebou druhou pobytovou akci letošního roku. Tentokrát se nás "Artesiánů" sešlo více, než

v květnu. Účastníci čtyřnohého zájezdu byli Erinka AB, Čenda AB, Kinty AB, Annie AB a Goldie AB:o)).

Erinka přijela jako chůvička a hlídačka malého Ondry Faltuse:o)), Čenda si přijel opravit OVVR z loňska,

Kinty si přijel pro V3 z výstavy, Annie přijela předvést své vzorné chování:o)) a Goldie tak jak ji všichni

znají:o))...s přehledem by získala první cenu coby "největší štěkna tábora", i když Kinty by ji v tomhle směru

následoval bez ztráty jediného bodu:o)). Nejprve jsme si mysleli, že zkusíme také napravit naší III. cenu

z květnových OVVR, ale ukázalo se, že je opravdu ještě brzy a reakce na střelbu není to pravé, bohužel.

Tož nás už ve čtvrtek zařadili do I. cenové skupiny:o)) k ostatním cvičencům, co trénují na WT. K paniččině

velké nelibosti:o)), protože nějaké WT nikdy nemá v plánu a veškeré výrazy, které na nás zkoušeli, nám

vůbec, ale vůbec nic neříkaly:o)). Přesto překvapivě v pátek , kdy jsme cvičili s Katkou předvedla Goldie,

že něco pochytila a aportovala docela pěkně:o)). Horší to bylo s poslušností a to po celý pobyt. Nejspíš po-

hárací syndrom:o)). Každé setkání s nově příchozím psem končilo honičkou, kdy Goldie hnala nováčka

před sebou tábořištěm a hystericky na něj štěkala. Nejspíš vzala území za své a měla potřebu to všem

vysvětlit. Dokonce své vlastní ségře Annie, kterou vyštěkala hned jako první. Poté, co se se všemi seznámila

a očuchala, vzala smečku za konečnou a v pátek nanovo vyštěkala Ladynku, která si přijela zacvičit. Máme

doma prostě prdlouše:o)). Nerozlučnou dvojku tvořili vyjímečně ne s Annie (ta je na nás opravdu až moc

vzorná:o)) ), ale s Kintíkem, který sekundoval každé lumpárně:o)). Sešli jsme se také s kámošem Bennýskem 

a jeho teamem a kámoškou Amy a jejími páníky:o)).  Amynku bohužel panička vůbec nepouštěla z vodítka,

Beňulu páníček také držel zkrátka a když už ho pustil, Goldie mu musela vysvětlit, že k ní teda čuchat néé:o)).

Joo, takle potkat se před třemi týdny:o)). To by byla jiná:o)). V sobotu jsme si pak odskočili do Oslavan

na výstavu a zbytek pobytu už jsem Goldie moc netrápila, nechávala jsem ji více odpočívat a střelbu jsme

moc neřešili. Na naší osudové louce jsme se ještě zúčastnili jednoho cvičení WT, při které se zkoušel výstřel,

Goldie ho sice ustála, neutekla, ale aport mi nepřinesla. Přece jen na ni byla vidět výstřel od výstřelu větší

nervozita. Co napsat závěrem? Máme velké rezervy a stále se máme co učit. Budeme se snažit s kamarády

nenásilně střelbu zkoušet a uvidíme, co bude dál. Pokud nejde o život...Ještě jednou bych chtěla poděkovat

manželům Sieberovým, Katce a všem kamarádům za dva moc fajn pobyty s našimi čtyřnohými miláčky:o)).

  

                            Vlevo Annie...vpravo Goldie                                                                        Chvilky mezi cvičením...

7.-10.5.09 - Pobytová akce v Zahradišti zakončená OVVR

Tož co napsat k výcvikáči:o)). Pocity máme smíšené, ale to hlavně díky nedělním zkouškám. Celý pobyt

probíhal v pohodě, cvičilo se, povídalo se, seznamovalo se...moc jsme se těšili na Kintíka a jeho smečku:o)).

S Adamem záškodníkem byla legrace a už se na něj těšíme za měsíc. Ale začneme zase hezky popořádku.

Ve čtvrtek po večeři probíhalo zahájení s roztříděním pejsků do skupin podle výkonnosti. Ačkoliv jsme chtěli

cvičit s Izabelou a Kintym, šoupli nás mezi pokročilejší skupinku. Cvičili jsme společně s goldenkama

Lejdynkou (vítězkou zkoušek) a Bettynkou (I.cena,druhé místo),  pod dohledem Radima Siebera. Nejprve

jsme v lese nacvičovali chůzi a aport, poté jsme se vydali k rybníku, kde se cvičil aport z vody a zbyl nám

dokonce čas na zkoušku dohledávky v lese. Přestože jsme měli první den ve skupince 2 štěnda labroušků,

šlo nám to všem skvěle a dle slov Radima, jsme byli jeho nej skupina za poslední roky. Prostě šikulové:o)).

Odpoledne jsme zkusili hromadně povahu a přesunuli se do lesa na střelbu. Byli jsme ve dvojici s Kintym,

Iva vystřelila, Eva sledovala reakce psů a radila nám, co máme dělat. Páteční výstřel proběhl naprosto bez

problémů, dokonce jsme po dobu všech výstřelů stáli přímo na cestě a Goldie neprokazovala známky strachu

nebo stresu nebo co já vím čeho. V sobotu dopoledne naše skupinka začala cvíčem u vody, párkrát jsme si

zaaportovali a šlo se na aport na suchu, dohledávku a chůzi. V poledne přijela další zástupkyně naší CHS

a to Hatha Artesia Bohemica (Bracco). Tož se pózovalo a fotilo:o)). Odpoledne jsme už jen vyplnili přihlášky

na OVVR a každý si tak cvičil to, kde cítil nějaké rezervy. No a k našemu dni D:o)). Po slavnostní zahájení

jsme si vylosovaly s Goldie č. 12 a tím se zařadily do poslední skupinky. Společně s námi byli ve skupince

2 cheasapíci:o)) (nevím, jak to správně napsat) a jeden labrouš. Bohužel všichni přijeli až v neděli ráno, takže

jsme neměli moc štěstí na los. Páníčci od cheasapíků byli moc fajn, zato páníček od labrouše snědl všechnu

moudrost světa. Prostě "něco" tak arogantního se hned tak nevidí. Povaha proběhla v pořádku - standartní,

pak přišla osudná střelba, v klídku jsme se přemístili po cestě na místo. Po prvním výstřelu se však stalo

něco, co si neumím vysvětlit. Jelikož jsme šli na řadu jako předposlední, stála jsem s Goldie na konci

"startovního pole", Goldie se osvěžovala ve vodě, prostě pohodička. Po výstřelu ovšem pár psů před námi

cuklo směrem k nám a jestli to byl ten první impuls, k tomu, co následovalo, nevím...Goldie mě začla táhnout

směrem ke kempu a nechtěla zůstat za žádnou cenu na místě:o((. Každým dalším výstřelem to bylo jen horší.

V té chvíli jsme to chtěla opravdu vzdát, protože se mi zdálo nemyslitelný už jen to, dostat ji na tu louku.

Nakonec se podařilo, ale Goldie po výstřelu utekla z jinak oblíbené "myší louky" a utíkala ke kempu.

Naštěstí se ji podařilo přivolat. Tudíž střelba za 1 bod a okamžitý pád do 3tí ceny. Bylo mi do breku. Takovou

reakci jsme nečekali nikdo z přítomých:o((. Děkuju moc rozhodčím, že mě v tu chvíli podrželi, i když asi nikdo

z nich nevěřil, že se Goldie dokáže zkoncentrovat na další disciplíny, zvlášť když aport na suchu probíhal

ve stejných místech, jako střelba. Druhou disciplínou byl nos. Tu Goldie zvládla za 4 body, jedna z mála

králíka našla, ale nepřinesla, chlupaté věci prostě nenosíme:o)). Pak jsme se měli opět opět přemístit na

onu louku na aport na suchu. Protože jsem ho dopředu považovala za ztracený, nezmohla jsme se ani na povel

"přines aport". Goldie jakoby vycítila vážnost situace a zoufalství paničky:o)), krásně přinesla a měla hned

další 4 body. Překvapila mile nejen paničku, ale obě rozhodčí:o)). Poté se naše skupinka přemístila na chůzi.

A my už tak potřebovali vodu...Tam došlo k tomu, že Goldie v čekání zrady v lese, na vodítku nechtěla jít

a tím pádem dostala chůzi na vodítku za 2 body, na volno za 4 body. Jestli očekávala další střelbu??...

Noo a konečně jsme se dočkali vody:o)). Nejprve jsme všechny nechali smočit, bylo opravdu teplo a pak

už Goldie vystřihla aport za 4 body včetně "svého kufru":o)). Rozhodčí byl nadšený:o)). Chuť k práci bez

debat také za 4 body, kontakt s vůdcem také za 4 body. Co napsat závěrem?...OVVR máme ve III. ceně.

Jsem moc ráda, že nás obě nezlomila hned první disciplína a že jsme ty ostatní zvládly. Že se Goldie dokázala

soustředit i pak na práci a předvedla rozhodčím, že umí, že to není III. cena s odřenýma ušima s jedním bodem

od shora dolů. Ještě jednou chci poděkovat všem táborníkům za podporu, za snahu mě podržet a odreagovat

Goldie před střelbou:o)). Zrovna tak děkuju mockrát výcvikářům Ivě, Radimovi, Evě a v neposlední řadě

všem třem delegovaným rozhodčím. Třeba se do OVVR pustíme ještě jednou v červnu...kdo ví:o)).

  

                                     kemp....                                                                                          Nástup na OVVR....

25.4.09 - MVP Opole, aneb jak si koupit VD za 60 euro...

MVP v Opole v Polsku jsme si naplánovali už dlouho dopředu. Domluvili jsme se s holkama Kudrnkama

z Vrchlabí, že si uděláme dámskou jízdu. Goldie byla přihlášená do třídy otevřené a Arinka do třídy pracovní.

Samotná konkurence 25ti fen mě dost odrazovala od účasti a to nás ještě čekala třešinka na dortu, když

přišel vstupní list, kde po nás pořadatelé chtěli 60euro výstavní poplatek. Stále jsme doufali, že to je jen

nedorozumění nebo že se vloudila nějaká chybička...bohužel:o((. No ale začneme hezky od začátku:o)).

Brzy ráno nás Arinka s paničkou Luckou vyzvedly a vyrazily jsme výhradně v dámském složení:o)) na cestu.

Cesta nám klábosením pěkně ubíhala, holky na sebe v kufru sice trošku žbrblaly, jako že fakt nebudou

cestovat společně v jednom kufru:o)), trošku jsme si pobloudily už v Čechách:o)). Arinka cestou řešila

zažívací potíže a nahodila paničce pěkně kufr, chudinka ne jednou:o)). Už vidím naši Goldie, jak se tváří:o)).

Zdárně jsme nakonec dorazily do Opole a vydaly se i s holkama zaplatit výstavní poplatek. Pořadatelka se

nám snažila vysvětlit, že v anglických propozicích byla opravdu cena 60euro, všichni z našich vystavovatelů

si však byli jisti tím, že tam bylo 40euro, jako na každé jiné zahraniční výstavě. Tak nezbývalo nic jiného, než

zaplatit. Dnes už vím, že jsme se měly s Goldie zúčastnit jen jako divačky a ušetřit si tak na jinou výstavu.

Za chyby se platí. V silné konkurenci 25ti fen jsme si vyběhaly známku VD s tím, že máme krátký krk,

jsme mladí a potřebujeme zmohutnět. Rozhodčí z Velké Británie paní Vickey Clarke jinak moc chválila

krásnou hlavu, sladký výraz, přední i zadní úhlení, nasazení ocasu a pěknou hřbetní linii. Fenečky prohlížela

opravdu důkladně, VDéčka zadávala jako na běžícím páse, dokonce padla i nějaká Déčka. Našim kama-

rádům se vedlo řekla bych slušně, největší úspěch si odvezla Krejzy Chlupaté štěstí, která si ve třídě

pracovní vyběhala zadlouženě V1, CWC, res. CACIB. Poznali jsme osobně i nápadníka naší Goldie a to

Kerryho Chlupaté štěstí:o)). Panička tak trošku zkonstatovala, že je podobný naší Goldie nejen vzhledově,

ale i povahou:o)). Je to prostě akčňák:o)). Do Goldie se zamiloval na první pohled:o)). To bylo pusinek a

olizování oušek a čumáčku:o))), byla docela fuška ty dva spolu vyfotit:o)). Určitě se musíme Kerrouškovic

někde sejít a nechat ty dva spolu zařádit, na těch výstavách k tomu moc příležitost není. Nesmíme zapomenout

ani na Chunnýskovic:o)). Čenda si téédy Goldie moc nevšímal, byl řádně nad věcí:o)). Nakonec s Goldie

zapózoval rád a byl daleko klidnější, než Kerrouš:o)). S Mončou jsme probraly Chorvatsko, doufám, že vám

Jitka poradí a že si Čenda užije móře stejně jako naše vodomilka:o)). Rádi jsme po čase opět viděli Nikču

s Krejzynkou, holky ještě jednou velká gratulace, Krejzy se mooc líbila:o)). Noo a nesmíme zapomenout

na Arinku:o)). To je členka:o)). Je stejně jako Goldie dominantnější a žárlivá:o)). Tož střídavě soupeřily

o přízeň nejen paniček, ale všech kolemjdoucích, Arinka pak hlavně té pánské části:o)). A jak se tulila:o)).

Ve třídě pracovní si s Luckou vyběhala pěknou známku V3. Domů jsme se vrátily kolem osmé hodiny večer,

jsme trošku bloudily:o))...prostě jsme zakecaly a přehlídly odbočku:o)))...noo...aby jsme holkám vynahradily

ty útrapy výstavního dlouhého dne, zastavily jsme u rybníka a nechaly je vyblbnout ve vodě:o)). Byl to fajn

den v milé společnosti všech známých lidiček, hlavně pak sousedek Kudrnek:o)). Těšíme se na další

příležitost, až se s vámi uvidíme:o)).

  

                      Vlevo Goldie...vpravo Arinka:o))                                                                                A frčíme domů:o))      

2.-3.4.09 - Luční bouda

Tak vám musím povědět, jak jsme se s Matesem měli na horách. Protože jsem tak trošku potížistka a

sama vlastně nevím, jestli mám hárat nebo nemám, vyrazili jsme s jednodenním zpožděnním. Ve středu

jsem ještě musela na vyšetření do Hradce Králové, kde tak trošku uklidnili paničku a ve čtvrtek ráno jsme

už byli na cestě:o)). Povoz jsme nechali v Peci pod Sněžkou na parkovišti a vydali se k Richtrovým boudám.

Tam to začalo být hoodně zajímavéé:o)). Přijel pro nás dvounožec něčím takovým, panička říkala, že to je

skůtr a že to nemůžeme zvládnout:o)). Umíte si představit 3 dvounožce a 2 psy, jak si to sviští po zasněžených

pláních?:o)) Že ne?:o)) Panička se směje ještě teď, když si na to vzpomene:o)). Hned za řidičem seděla

na sedačce moje maličkost:o)), pak panička, Mates a panička Matese:o)). Panička nevěděla, co hlídat

a držet dřív, jestli mě:o)) nebo čepici. Já samo moc nadšená nebyla, chtěla jsem řidičovi na ramena a chytit

se ho kolem krku:o)), pak zase vyskočit za jízdy, v zatáčkách jsme vyvažovaly s paničkou obě dvě:o)),

celou cestu mi vlály uši...noo kdyby nás někdo natočil, máme jistou kameru z Neváhej a toč:o)). Při stoupání

ke kapličce už mě panička nemohla udržet a tak jsme připlácly Matese i s jeho paničkou k zadní opěrce,

chudáky:o)). Jízdu jsme přežili všichni a jak mě panička vyhodila u Luční boudy, vyštěkala jsme je všechny

za to, jaký mají nápady:o)). Panička prozměnu štěkala na mě, ať jsem zticha, že mě nemusí slyšet až na

Sněžce:o)). Šoupla mě na vodítko a křikla na mě, ať jsem fofrem zticha. Pak už jsme jen hodili bágly do tý

velký boudy a vyrazili na obhlídku terénu. Řeknu vám, bylo to tam supééér:o)). Skoro celý den na sněhu.

Jen k večeru jsme si dali pauzu, sbaštili granule, panička mě poprvé v životě viděla hltat granulkyy:o)).

To víte, jednomu na horách vytráví:o)). Po chvilce odpočinku panička zavelela a tradáá znovu ven. Panička

si fotí a fotí, když mě chytí hysterickej záchvat a štěkám a štěkám:o)). Jsem zaslechla divnej šustivej

zvuk:o)). Koukám ... a z nebe se k nám řítí ooobrovskej pták bez křídel:o)). Panička mě pořád okřikuje,

ať jsem zticha, že to je padák. Ale vysvětlujte zrovna mně, co je to padák:o)). Nikde ani živáčka a pak

najednou padák:o)). A tak jsme střídavě poskakovala jako koník směrem k němu a zase zpátky a dávala

hlasitě najevo svůj nesouhlas s jeho přítomností:o)). Navíc nebyl sám a k večeru jich tam bylo hned několik.

To už jsem nepobírala vůbec a nevěděla na koho štěkat dřív a víc. Panička mi hrozila, že když nepřestanu

štěkat, zavěsí mě taky na lano a nechá mě odletět až do Polska:o)). Joo snowkitting musí být super, ale já

radši zůstanu při zemi:o)). Večer jsme si s paničkou pochutnaly na svíčkový, byla opravdu báječná:o)).

Noc na Luční boudě tééda nic moc, jsem se zase bála:o)). Každý zvuk jsem musela komentovat bručením,

vrčením a někdy i štěkotem, načež začal výt Mates:o)) a to se opakovalo několikrát za noc. Ráno na nás

čekala snídaně, balení a cesta zpátky. Cestou jsme potkávali lyžníky na úzkých prkýnkách, spousta se jich

dávala s paničkama do hovoru:o)), chtěla si mě a Matese pohladit...Mates se nechá uplatit pamlskem a

kouskem rohlíku, ale já jsem podle paničky neskutečná štěkna:o)). Prostě se jen tak kamarádit nebudu:o)).

Nepomohlo ani sundání rukavic, odložení hůlek a milý slovíčko:o)). Nějak těm chlapům nevěřím:o)). Jak

mají helmu, brýle, rukavice, hůlky v ruce, prkýnka na nohách, krosnu na zádech...jímá mě hysterickej

záchvat:o)). Nakonec to byl ale fajn výlet, parádně jsme si ho na tom sněhu užili. Sluníčko krásně hřálo

kožíšky a nejen to:o)). Panička přijela domů jak indiánskej náčelník:o)) a to se poctivě mazala krémem.

Poznali jsme spoustu psích kámošů, s nikým se nepoprali a štěňátka se taky konat nebudou:o)). Zkrátka

super dva dny, ani se nám nechtělo domů. Všichni doufáme, že si to ještě někdy zopakujeme:o)).

   

 9.02.09 - Černá hora - Liščí hora - Pec pod Sněžkou

 Dnes vám musím štěknout,jak jsme si v pondělí vyrazili do Krakonošova.Sbalili jsme bíglise Matese s

 paničkou a hurá na Černou horu.Už samotný nástup do kabinky byl zážitek:o)).Lyžníci kam se podíváš,

 oháněli se těma barevnejma prkýnkama,strkali do sebe,aby byli co nejdřív na kopci,no chování hrůza.Kam

 já se na ně hrabu:o)).No a představte si mezi tím vším moji vykulenou maličkost s Matesem v závěsu:o)).

 Panička se  divila,že nás z ničeho noc obsluha vytáhla doslova z davu těch šílenců:o)) a odstavila naši čtyřku

 za hrazení:o)).A tak šmíruju zespdu co se bude dít,v tom ten šelmostroj začne divně hučet,brzdit,mužíci v 

 červených bundách zatarasili cestu davu a nechali až k nám projet "expresní" kabinku a my nastoupili

 přednostně:o)). Asi mají  zkušenosti se čtyřnožcema,kteří mají strach a nechtějí nastoupit dobrovolně:o)).To 

 já:o)) už jsem starej mazák a nastupuju levou zadní:o)).Nahoře mě panička pustila hned volně a já lítala,

 jako by mi patřily celý Krkonoše:o)).U Černý boudy jsme potkali psího kámoše.Ten vám byl ale

 srandovní:o)).Černej,s čírem na zádech a ocase,k tomu nohatej asi jako já:o)).Byl to frajer z místní půjčovny

 lyží:o)).Zařádili jsme si a pokračovali dál.Po pár metrech se mi povedla věc:o)). Celou cestu nás míjeli lyžníci

 na úzkých prkýnkách,panička mi objasnila,že jde o běžky,není to hra a honit je nesmím:o)).Byla jsem

 vzorná,vážně:o)).Nechala jsem se pokaždý pěkně přivolat,aby nedošlo ke srážce.Jen jednu slečnu panička

 neuhlídala a já ji pomohla do sněhu:o)).Ona měla slečna strach,že mě přejede a tak se radši dobrovolně

 poroučela k zemi:o)).Byla to moc milá slečna,páč nesprdla ani paničku ani mě:o)).To už jsme mašírovali

 přes Kolínskou k Pražský boudě a stoupali jsme na Liščí horu.Cestou jsme musela pózovat ála "Goldie a

 Sněžka" stokrát jinak a přece stále stejně:o)).Pak přišla Matýsova velká chvíle:o)).Blížili se k nám od

 Lyžařské boudy dva modrooký krasavci:o)).Byli to dva krásní malamuti,kteří tahli svoje páníčky na

 běžkách.Běží si to takle běžeckou stopou,já se s nima vzorně letmo pozdravila a očmuchala,zato Mates si

 ráčil něco vysvětlovat a tím je znervózněl.Oba vyběhli ze stopy a chtěli s námi kámošit:o)).Já je přehlížela

 jako správná slečna,zato ostatní tři,ačkoli byli všichni na vodítkách,způsobili kalamitu. Jeden malamut

 strhnul svoji paničku,která okamžitě padla k zemi a zbrzdila celý peleton:o)). To byl boj:o)).Matýs se nedeal

 udržet,nejspíš se mu zaseklo vodíto,nedalo se navinout zpátky...Matýsova panička chudák celá rudá v

 závěji:o)).To my holky jsme všechno sledovaly z povzdálí a dobře se bavily:o)).Tož pak už jsme to měli

 kousek k Lyžařské boudě a Liščí hoře.Panička měla cestou nemístný poznámky,jakože "liška musí na

 Liščí" jako bych já snad byla nějaká liška.o)). V dálce jsme zahlídli Luční boudu,panička si vzala do hlavy,že

 ji příště dáme,jen nevím,jak mě tam ty moje párátka donesou:o)).Nad Lyžařskou boudou probíhala zvláštní

 věc.Byla tam spousta kluků asi jako náš kluk:o)) na lyžích a učili se lyžovat.Panička moc nechápala,proč se

 to učí na cestě a někde u vleku.Kličkovali mezi námi a svorně brzdili u Lyžařský boudy na zemi:o)).Já se

 opět předvedla jako poserka a štěkala jsem hlavně na takový,co měli velký hlavy a divný oči:o)).Abyste

 rozuměli,měli na hlavách helmy a brejle:o)).Hysterický štěkající retriever pobíhající kolem popadaných

 puberťáků...co dojezd,to rána na zem,všechny musela Goldie sprdnout:o)).Po sestupu do Pece pod Sněžkou

 celou akci zakončila panička:o)).Konečně přišla její velká chvíle a nejspíš pobavila spousty turistů,když se

 na zletovatělý silnici rozplácla,jak dlouhá,tak široká na záda:o)). Tak tam leží na silnici,třímá vodítko s moji

 maličkostí na druhým konci a brzdí dopravu:o)). Naštěstí panička dopadla šikovně a nic si nezlomila:o)).

 Elán ji nepřešel a už plánuje další tůru.

   

  

 17.01.09 - Výšlap na Žalý

 Tak vám jdu vyprávět,jak jsem poznala dva nový kámoše a podnikla s nima výšlap k rozhledněna Žalý.

 Ráno nás s Matýsem naložili do kufru a jelo se.Matesovi se se mnou v kufru moc nelíbí a tak žalostně kňučí

 a brečí většinou celou cestu:o)).Vyjeli jsme na Benecko,kde jsme měli sraz  s cvičitelkou Míšou a jejími

 hovíky:o)).Paničky se malinko obávaly,co provede Mates s Dreadem, protože Dread nemá rád psí kluky.Já

 netušila nic,ani to,že budu mít takový veliký společníky cestou:o)).Po chvilce panička říká:"Goldie,podívej,

 kdo jde" a já je viděla:o)).Dva krásný psí  kluky:o)),hned jsem se k nim rozběhla.Nejdřív jsme se seznámila

 s Charonkem:o)).Proběhlo očmuchání a už se ke mně řítil Dredík:o)).Ten chudák musel pro jistotu s košíkem,

 aby nedošlo ke rvačce s Matesem.Nakonec si to kluci vyříkali a k rozhledně si to Dredík mašíroval bez

 košíku, od rozhledny dokonce i Mates na volno:o)).Protože moje panička musí bejt všude:o)),musela se

 vyšplhat nahoru na rozhlednu:o)).No a protože já jsem celá panička:o)),musela jsem tam s ní:o)). Pro jistotu

 na vodítku:o)).Však víte,co umím:o)).Všichni tři kluci na mě čekali dole pod rozhlednou. Srabíci:o)).Ale čekal

 tam na mě ještě jeden psí kluk a to ceelej zlatej:o)).Byla to láska na první  pohled:o)).Teda z jeho strany:o)).

 Já dělala dámu a že se mě to vůbec netýká:o)).Dreda to tůze rozčílilo a dával jasně a hlasitě najevo,že jsem

 jeho slečna:o)).Tím samo rozštěkal i mě,jen jsem to nejspíš moc nechápala,proč vlastně sama štěkám:o)).

 Když se nás pak snažily paničky vyfotit a měli jsme všichni 4 povinně pózovat,štěkali jsme už po sobě

 všichni a bojkotovali paniččiny snahy:o)).Cestou dolů na Benecko jsem dostala důvěru a kráčela,no

 kráčela:o)) sama bez vodítka, panička se bála,že to neustojí na ledu:o)) a fáákt neustála i bez mý pomoci:o)).

 Já byla ve svým živlu:o)).Potkali jsme tolik zlaťáků a světe div se,všichni mi byli podobní:o)).Atleti a

 atletky:o)). Panička občas ztrácela přehled:o)).S jedním kámošem jsem prohnala kočičáka:o)),s druhým

 jsem loudila u bufáče pod vlekem:o)),dalšího nápadníka jsme potkali chvilku po tom,co se panička snesla:o))

 na kolena:o)),no a s další kámoškou jsem stolovala v místní restauraci,kterou jsem si pěkně proběhla a

 seznámila se s číšníkama a ostatníma lidičkama:o)).Od paničky jsem pak dostala plátek masa ze svíčkový a

 na malou chvíli šťastně usnula pod stolem:o)).Byla to fajn sobota,fajn kámoši,fajn lidičky...joo a plánujeme

 zimní Sněžku s hovíky,to bude mazeec:o)).

  

                     Na Benecku...                                     Dread,Charon,Goldie a Mates na Žalým 

 27.11.08 - Jak Mates cestoval:o)) 

 Po čase k nám zavítal na návštěvu bígl Mates s paničkou.Z původně plánované prochajdy jen tak nad

 barákem:o)) se vyklubala záchranná pátrací akce:o)),do které jsme zapojili přilehlé MÚ, KRNAP i

 myslivce:o)).Teď už se nám to píše se smajlíkama,ale když nám Mates vzal čáru do lesa, do smíchu nám

 nebylo,tím spíš,že se dlouho nevracel.Přichystal si pro nás vskutku zábavné odpoledne a hlavně večer.V

 klídku jsme všichni došli k posedu a že si dáme pauzičku,bylo krásně, sluníčko pěkně hřálo a všude ve sněhu 

 spousta kopýtek:o)).Goldie se naštěstí nepouší do větších zdrhacích akcí.Věřím tomu,že by vysokou taky

 prohnala,ale otočit se k ní srnečka:o)) čelem, vzala by všechny 4 na ramena a jen by se za ní prášilo:o)).

 Ovšem bígli jsou značně svérázní tvorové. Nenápadně se vplížil mezi smrčky jako tichošlápek,na to,že je

 pořádnej strašpytel:o)),se dloouho nevracel.Vzala jsem Goldie a šly jsme kousek po stopě,ale brzy jsme ji

 ztratily.Utekla hodinka a Mates nikde.Navíc se začalo stmívat a to už nás humor opravdu přecházel.Ztratit

 se v Krakonošově v lese není žádná sranda.Kde jeden les končí,další začíná.Protože jsme měli sníh všude a

 z Goldie byla jedna sněhová velká koule,vzdali jsme hledání a odvedli Goldie domů.Cestou jsme obvolávali

 myslivce,MÚ,Modrokamennou boudu,ptali se pocestných a starousedlíků,rozdali kontakty,kdyby ho

 náhodou někde něko viděl.Už za tmy jsme se vydali zpátky na místo,kde se ztratil.Panička už měla

 nahnáno:o)).Tma,les to není nic pro ní:o)).Jak se tak brodíme sněhem směrem k posedu,panička v dálce vidí

 něco podezřelýho.Nejdřív jsem si myslela,že je to černej kůň:o)).Ale ten by na nás neblikal baterkou:o)).

 Byly to 2 podezřelé osoby v černých kabátech až na zem.A to už mě nikdo dál nedostal:o)).Vybavila jsem si

 film pro děti "Krakonoš a lyžníci",kde se z kopců spouštěli na čerchmantskejch prkýnkách pašeráci:o)).Noo

 otočili jsme se a alou k domovu:o)).Před panelákem jsme potkali souseda se psem,který nás viděl v poledne

 odcházet,dali jsme se s ním do řeči a to bylo Matýsovo velký štěstí.Otočím se a vidím,jak si to od kostela

 mete pes,po tmě jsme ho nepoznali na první pohled,ale byl to ON:o)).Musel jít po naší stopě pěknej kus

 nebo zaslechnul naše volání.Tenokrát dostal od paničky pěknej vylágoš a v nejbližší době se bez vodítka 

 neproběhne.Joo,kdo chce kam:o)).

 8.10.08 - Rýchory

 Dnes na nás konečně zase po nějaké době vykouklo sluníčko a máme dlouho očekávané "babí léto" a

 protože je panička ještě doma,vymyslela pro mě s Matesem další krkonošskou pochůzku:o)).Tentokrát to

 byla prochajda,kterou máme fáákt za humny,ale ještě mě tam panička nevzala.Autem nás páníček odvezl do

 Horních Albeřic a odtamtud jsme si to vyšlápli na Rýchory:o)).Cestou mě panička víckrát musela

 napomínat,asi jsem zase nějak vyšla ze cviku:o)). Zajímalo mě kde co:o)).Hlavně kdejaká myší díra:o)).

 Ovšem zaperlila jsem až v cíli cesty:o)). Panička věděla,že se tam někde blízko pase skotský náhorní skot a

 tak mě pro jistotu přivázala na vodítko,ánžto nevěděla,jak budu reagovat:o)).Reagovala jsem jako tradičně 

 hlasitým štěkotem, rozčilovalo mě,že si mě ty hloupý chlupatý krávy nevšímají:o)).Panička mě zase

 napomínala,že mám koukat bejt zticha a neprovokovat:o)).Ale já se chtěla seznamovat:o)).Až jsem se

 dočkala a ta jedna obří "kráva",možná to byl spíš bejk:o)) se zvedla a rovnou k nám:o)).Obě paničky začaly

 couvat...já hrdinka štěkala dál:o)).To už jsem měla krávu na dočmuch:o)),jen ta ohrada nás dělila. Jsme se

 očmuchaly,ona začala frkat,kejchat a kašlat:o)).Asi jsem jí moc nevoněla:o)).Panička usoudila,nevím z

 čeho:o)),že to už bude v pohodě,že se jí stejně bojím a tak mě může pustit volně. Jenžéé to neměla dělat:o)).

 Tryskem jsem vlítla do ohrady a začala lítat kolem vykulený 5x tak velký krávy a štěkat na celý kolo:o)).

 Kráva mě jen udiveně strnule sledovala:o)),zatímco panička na mě "řvala",ať mažu okamžitě,ale okamžitě

 k ní:o)).Po pár kolečkách v ohradě,jsem jim tam holkám udělala pěknej průvan:o)),jsem poslechla.To mi

 panička dala...povalila mě tam a dostala jsem pěknou slovní čočku:o)).Něco jsem si vzala k srdci a snažila

 jsem se bejt vzorná...jen do chvíle,kdy jsem se vyválela ve vedlejším výběhu v pěkně voňavým lívanci:o)).

 Paničku jsem vytáčela do nepříčetnosti.U Rýchorské boudy jsme si pošmákli na borůvkách,panička fotila a

 já špatně šlápla,to bylo breku,že si panička myslela,že mám tlapu nejmíň zlomenou a v duchu přemejšlela,

 jak se dostaneme z Rýchor dolů.Tlapy mi prohmatala jako zkušenej veterinář:o)) a usoudila,že to je

 dobrý:o)).Já na ni při tom koukala šíleně ublíženě a tím největším trpitelským výrazem:o)). Cesta dolů už

 proběhla v klídku,až na moji závěrečnou koupel v bahně:o)).Proto jsme se k mojí velký radosti stavili v řece

 Úpě vyplavit kožich:o)). Dnešek už asi prospím,ale těším se,jak příští týden vytáhneme na hory mojí ségru

 Annie:o)).

  

             Seznámení se "skoťáky":o))                                                                                    Podzim je tady...

 9.-10.9.08 - Krakonošovo putování :o))

 Jak panička slibovala,tak se stalo:o)),protože podle ní přišlo babí léto:o)),to sice nevím, co je,ale zdá se,že

 je tady:o)),sbalili jsme Matese s paničkou a brouzdali 2 dny po horách. Páníček s námi nebyl,on pro tyhle

 akce nějak nemá pochopení:o)).Asi taky tušil,že by dostal pěkně do těla:o)) a že jsme si dali my všichni,

 máme za sebou cca 30km po vlastních:o)). První den jsme sbalili Matese a jeho paničku v Jilemnici,šoupli

 nás do jednoho kufru a vyjeli jsme na Horní Mísečky.Tam můj zkušený čuchový radar hned objevil vodu a já

 se stačila ještě před příjezdem busu vymáchat:o)).No a pak už jsme čekali na bus,který nás vyveze na Zlaté

 návrší.Z toho měla moje panička pořádnýho lufta,protože jsem ještě nejela busem:o)). Já netušila,co na mě

 šijou a tak jsem se dál válela ve vodě a to doslova:o)) a seznamovala jsem se s ostatníma tůristama:o)).Spíš

 se chtěli seznamovat oni se mnou,dokonce tentokrát všichni poznali, že jsem pravá zlaťanda:o)).No a pak to

 přišlo:o)).Přijela taková plechová housenka na kolech, nasadili mi na čumák takovou divnou látkovou rouru,

 asi abych nemohla štěkat:o)),v tu chvíli jsem zkameněla a podívala se na paničku pohledem jako "to snad

 nemyslíš vážně":o)).Mates jako zkušenej harcovník mi měl ukázat,jak se nastupuje a jaká je to

 brnkačka:o)).Jeenže:o)).Zatímco jeho panička platila,Mates se vzpíral a nechtěl nastoupit,já nad očekávání

 byla hrr:o)).Matese musela moje panička doslova rvát za zadek do schodů a mě zase brzdit:o)).A tak jsme

 se ocitli ani nevíme jak oba pod nohama pana řidiče:o)).Ještě,že to byl tak milej starší pán:o)).Cesta už

 proběhla celkem bez dalších trapasů:o)).Jen jsem cestou musela zjistit,kdo s námi všechno cestuje:o)).

 Nahoře nás paničky zase pustily a vydali jsme se k pramenům Labe.Tam jsme znovu perlili oba dva:o)).Já

 ve vodě a Mates jako loudil lidský bašty:o)).Bylo tam hoodně dvounožců, kterým jsem předvedla,jak umím

 zalehnout pramen Labe:o)).Někdo to komentoval slovy "to může napadnout jen labradora:o))".Panička mě

 nestihla vyfotit,ale spousta ostatních fotila o 106:o)). Jen do studánky jsem nemohla,tam panička rázným

 "ne" dala najevo,že fakt ne:o)).Škoda:o)). Mates s vodou kamarád není a tak zatím obcházel svačící

 lidičky:o)).Bígla nezapře:o)).Od Labské boudy už jsme museli oba na vodítka,protože jsme šli po cestě nad

 vysokým srázem a to panička nechtěla riskovat,navíc jsme míjeli Pančavský vodopád,kde by to opravdu

 nebyla žádná sranda. U Vrbatovy boudy jsme dostali oba zase volno a mašírovali až na Horní Mísečky

 volně.Potkávali jsme spoustu lidiček a všem jsme se moc líbili:o)).Večer jsme toho měli plný tlapky:o)).

 Druhý den panička řekla,že si dáme jen něco kratšího:o)).Ve Špindlu jsem se hned po vystoupení z auta

 vrhla do Labe:o)) a pak už jsem musela způsobně sedět na zastávce a čekat na bus,kterým jsme dojeli na

 Špindlerovku.Tentokrát byl nástup úplně v pohodě:o)).Jen ke konci jízdy mi přišlo, že těch zatáček je nějak

 moc a že se mi nějak vlní žaludek:o)).Začala jsem se olizovat,jako,že se "něco" chystá:o)),ale zvládla jsem

 to:o)).Prošli jsme se kolem Špindlerovky,strčili čumáky i do Polska a vydali se k boudě U Bílého Labe a

 zpátky do Špindlerova Mlýna.U Bílého Labe jsme si dali pauzu na borůvkový koláč a šopský salát,my

 čtyřnožci vyloudili smutným okem:o)) kousky salámu od pocestných:o)).A pak přišla pro mě nejúžasnější

 část tůry:o)).Cesta vedla podél Bílého Labe.Dvakrát mi panička udělala oficiální koupací zastávku,ale

 párkrát jsem ji neposlechla a udělala si sama další.A to panička zuřila,protože to byla samá peřej a vodopád.

 Navíc to kamení pěkně klouzalo a jedním vodopádem jsem se málem projela,jak na tobogánu:o)).Ujely mi

 tlapy a já se pomalu,ale jistě klouzavým pohybem vezla:o)).Na poslední chvíli jsem se zachytila předníma

 na suchém místě a vyškrábala se k paničce:o)).Nic by se mi asi nestalo,žuchla bych do tůňky a vyplavala,

 nebyl to až tak nebezpečný vodopád,jen asi 2m vysoký a nechrlil tolik vody:o)).Pak už jsme museli na

 vodítka,já hlavně kvůli vodě,protože bych se koupala celou cestu:o)).Do Špindlu jsem  tak "dotáhla"

 zničenou smečku:o)).Po oba dva dny jsme potkávali fajn lidičky,kteří se s námi chtěli kamarádit,měli legraci

 z toho,jak cestujeme,jak se tváříme v náhubcích,jak se válím ve vodě, jak "baset" Mates do vody

 nechce:o))...sem tam jsme se někomu připletli pod nohy,ale všichni to přešli s humorem...Mates se občas

 přiřadil k cizí smečce a šel a šel:o))...jak jsem utekla do Labe, panička volá a volá,všichni sledujou vodu,

 odkud přiběhnu,slyší podivný zvuky nad sebou v lese,že by divočák?:o))...néé Goldie:o)),ale jak se dostala

 do lesa?...nechápeme...voda,silnice a les...vodu a silnici jsme celou dobu sledovali a Goldie k nám přiběhla z

 lesa nad silnicí,nad námi...jednou větou zážitků máme habaděj:o))...

  

                       Labská bouda                                                                                                    Špindlerovka

 3.9.08 - Výšlap na Sněžku

 Tak vám povím,že mám za sebou dobrých 16-17km v tlapách a po týdnu lenošení s pánem je ze mě "chcíplej

 retriever":o)).Zdolala jsem s paničkou a Matýsovýma Sněžku.Autem jsme  dojeli na Pomezní boudy a odtud

 se vydali po červené značne,cestě českopolského přátelství. Zprvu to vypadalo jako obyčejná prochajda,po

 párstech metrech jsem vymetla první bláto a v tu ránu ze mě byla tůristka v podkolenkách:o)).To bíglis

 Mates néé:o)).Ten se vody štítí:o)). Neví,o co přichází,to bysme mu mohli my retrievři vyprávět.To já

 vymetla všechno,co vodu byť jen zdánlivě připomínalo:o)).Protože nám vyšlo počasíčko a Krakonoš na nás

 neseslal hromy a blesky jako na Trautenberka:o)),s menšíma přestávkama se šlapalo a šlapalo přes

 Jelenku,kolem Emmina pramene a studánky,Svorovou horu ( odtud byl pěknej výhled na polskou stranu na

 Karpacz a Kowary ),ty moudra mám od paničky,mně byly nějaký panoramata ukradený. Chtěla jsem celou

 cestu aportovat kamení,ale panička pro to nějak neměla pochopení:o)).A tak se šplhalo dál Obřím

 hřebenem k tý veliký hoře.Celou cestu jsme běželi volně,jen na vrcholu Sněžky nás paničky uvázaly,pro

 případ,že bych se chtěla slaňovat do Obřího dolu:o)).Dlouho jsme nepobyli,protože foukal dost vítr,až nám s

 Matesem odstávaly plácačky:o)).Dolů už se šlapalo hůř a paničkám jsme byli tůze k smíchu:o)).Se jim to

 smálo,když je bolely jen dvě nohy:o)). Od toho věčnýho kamení jsme si otlačili polštářky na packách a

 zatímco já ke konci klusala jako dostihovej koník:o)),Mates vypadal tak trošku jako bígl na setrvačník,

 kterýmu se sem tam rozjíždí zadní nohy:o)).Cestou jsme potkali spoustu tůristů a máme s nimi jako obvykle

 spoustu zážitků.Většina se smála,jak nám to šlape a jaká jsme dvojka:o)).Někomu jsme museli pózovat při

 focení,na Jelence jsme vyžebrali i nějaký to sousto od polských dvounožců,na oplátku jsme jednomu z nich

 štípla dřevěnou hůl a chtěla ji rozštípat:o)).Na volání " vrať mi ten kyj ":o)),jsem se tvářila jakože polštině 

 vůbec nerozumím:o)).Na Svorové hoře si nás jedna česká tůristka spletla s divočákem:o)),taky se panička

 dozvěděla od polských kolemjdoucích slečen,že nejsem čistokrevnej labrador:o)).Pak už mi neřekla jinak,

 než " ty náš kříženečku":o)). Tak vám nevím,jestli vůbec můžu do Brna na speciální výstavu mezi "

 retrievery čistokrevné ":o)).Noo byl to bájo výlet,i přes otlačený tlapky,večer to vypadalo,že máme s

 Matesem oba kulhavku:o)).Chudák Mates má navíc ještě běhavku:o)).Asi z těch klobásek od pána s

 kyjem:o)). I když,my těch stolů oběhli venku víc a každej se nad námi slitoval:o)),jen moje panička měla

 připomínky,že se to nedělá:o)).Teď si dáme pár dní pauzu na regeneraci tlapek a můžeme dobýt další cíl

 našich velehor:o)).

  

                 Mates a Goldie "pár" metrů pod Sněžkou                                                       Goldie si užívá sluníčka...

 6.8.08 - Pec pod Sněžkou - Richterovy boudy - přehrada Pec pod Sněžkou

 Dnes jsme na pána ušily s paničkou takovou menší boudu:o)).Panička naplánovala kratší tůru,nakonec to

 bylo cca 10km,ale převážně vážně do kopce a v tom úmorným vedru:o)). Pánovi už bylo divný,že panička

 chystá batoh a moji cestovní misku na vodu,divil se na co, když jedeme jenom do Pece a půjdu si zaplavat:o)).

 Panička mu řekla,že se kousek projdeme a je teplo,tak bereme i vodu:o)).Když jsme se šplhali přes Čertovy

 schody a Andělské schody ( tam měla sama panička taky dost a mně se tlapky taky motaly na všechny

 strany ),tak mu začalo docházet,že to nebude jen kratší prochajda a začal sledovat ukazatele a hlavně km:o)).

 Mysleli jsme,že se občerstvíme na Richtrovkách,ale probíhá tam rekonstrukce a tak se šlapalo dál.Panička

 slibovala páníčkovi bufet:o)),podle značek jsme ho měli míjet během 19ti minut,ale nemíjeli:o)).Páníček

 držkoval,že panička slíbila asfaltku a my si vyšlapujeme necivilizovanou stezkou:o)).Já prolezla kde jakou

 strouhu,ale voda se asi vypařila,musela mi stačit ta z kohoutku:o)).Ále jakmile jsme začali klesat do

 Modrého Dolu,můj retrievří čenich zavětřil vodu:o)).A to už jsem přidala do kroku,za mnou vlála panička a

 za ní si mumlal páníček pod fousy něco o tom,že má zase na rok vybráno a nikdo už ho na horách letos

 neuvidí:o)). Zarazila jsem se jen na chvilku,protože jsme potkali dvounožce s krosnama a těch jsem se tůze

 vyděsila:o)).Zježila jsem se a začala štěkat na celou zónu národního parku:o)).Radši jsem počkala na

 paničku a s paničkou v zádech jsem je minula:o)).Pak už jsem nebyla k udržení a hnala po čuchu až do

 Modrého potoka,tam jsem si lehla jak dlouhá,tak široká a čekala na zbytek smečky:o)).Zbytek cesty jsem

 nasávala řeku Úpu,ale oba dvounožci mě varovali a důrazně opakovali "nesmíš".Až jsem se koonečně

 dočkala koupačky opět v Peci pod Sněžkou v místní "přehradě":o)).Z dálky už jsem viděla,že se tam cachtá

 taky retrievří slečna:o)).Byla to Ira, německá retrievří tůristka:o)).Ale zdaleka nebyla takovej plavčík jako

 jsem já:o)).Její panička říkala tý mojí,že se bojí plavat a nechce moc do vody:o)).A tak na mě jen ze břehu

 hystericky štěkala:o)).No a protože jsme cestou okoštovali i borůvky,zašli jsme na "pohár":o)).Panička si

 dala palačinku s ovocem a zmrzkou,ale páníček pěkně knedlo zelo vepřo:o))).Před odjezdem jsem si ještě

 zaplavala s kámošem labroušem Rickym,to když panička stála frontu na další mls "staročeské trdlo":o)).

 Teď ležím pod paničkou a diktuju jí tyhle písmenka:o)).Tož zase někdy v Krakonošově naviděnou:o)).

  

                     V Peci pod Sněžkou...                                                                            Goldie stále v čele:o))

 1.6.08 - ZOO Dvůr Králové nad Labem + písák Smiřice

 Dnes máme za sebou opravdu akční den:o)).Ráno jsme jako každou neděli vyrazili nejprve na cvičák do

 Dvora Králové.Po dnešním cvíču jsme měli domluvený výlet do ZOO.Přijela za námi ségra Annie AB s

 Dixinkou a paničkou Bárou a nový kámoš,choďák Fredie s paničkou Veronikou:o)).ZOO jsme si prošli

 skoro celou a bylo nás všude plno:o)),hotoví účastníci zájezdu:o)).Dokonce i naše Goldie dnes prošla ZOO v

 klidu,bez štěkání a nějakých výstupů:o)).Asi to bylo tím vedrem nebo taky tím,že se cítila ve smečce silnější

 a jistější:o)).Přece jen měla ségru v zádech,takže musel strach stranou:o)).Jen to pózování nám moc nešlo,

 v tom je profík Anninka,která sedí,leží a stojí tam,kde ji panička naaranžuje:o)).To nás nebaví a paničku

 tím Goldie přivádí občas k šílenství:o)).Protože jsem byla opravdu nepřehlédnutelná smečka,putovaly na

 naši adresu všelijaké hlášky od ostatních návštěvníků ZOO,některé k pousmání:o)).Tak třeba,že Annie je

 menší a tudíž je to štěně naší Goldie:o)).Pro děti jsme byli asi taková atrakce jako zvířata ve výbězích:o)).

 Protože bylo opravdu vedro,valná hromada nakonec rozhodla,že se pojede k vodě:o)).A tak hurá na

 osvědčený písák ve Smiřicích. Tam se Goldie předvedla...Všechno začalo tím,že ji Fredie nechtěl pustit na

 břeh z vody. Nemyslel to zle,chtěl si jen hrát,protože sám se nepouštěl moc daleko od břehu.Jenže Goldie

 buď neměla náladu nebo netuším,co jí přelítlo přes nos,ale od tý chvíle na Fredieho vrčela,cenila zuby a

 nesměl se k ní přiblížit.Hlídala si břeh,kameny,vodu,klacky a snad i Annie..Doufám,že se nám zase hormony

 brzy zklidní.Nějak to pohárací období nesnášíme nejlíp. Celkově to byl dnes príma den a těšíme se na

 Annie,Dixinku a Fredieho zase někdy příště:o)).

  

            ZOO Dvůr Králové nad Labem                                                                       Písák ve Smiřicích

 11.5.08 - Naučná stezka Kuks - Braunův betlém

 Zatímco si ostatní užívali na výstavách a cvičištích,sbírali tituly a poháry,my vyrazili do přírody.Ono nám

 také nezbývá nic jiného,stále háráme.Tož jsme vyrazili se známými v počtu 4 dospěláků,2 puberťáků,1 dítka

 a 1 zvířete na cestu.Braunův betlém jsme prošli rychle,moc soch do dnešní doby nezůstalo zachovalých.U

 kašny jsme nechali Goldie trošku proběhnout,ale nebyla by to Goldie,aby neprovedla nějakou lumpárnu:o)).

 Lítačku zakončila válečkou ve hromadě hnoje,takže jsem pokračovali s páchnoucím zvířetem:o)).Při další

 zastávce se vytrhla nečekaně pánovi i s vodítkem a zaujala bojovou polohu v kaluži s blátem.Následně se ji

 snažil páníček odvolat asi tímto způsobem..."Goldie,ke mně", což si Goldie vyložila jako "Goldie lehni do

 louže"..."Goldie,slyšíš,ke mně" nato Goldie zatřepala hlavou jako by říkala "Ne,jsem úplně hluchá a teď

 se tady vyválím"...pak už houkla panička "Goldie,okamžitě ke mně!" tak,že by konečně?Goldie si stoupne,

 znovu lehne a smočí v blátě, vyběhne a oklepe se v těsné blízkosti členů druhé smečky:o)).Většinu cesty

 však šla na vodítku vláčená jedním nebo druhým puberťákem,kteří neskrývali nadšení z celé akce:o)).

 Nejstatečnější byl nejmladší dvounožec Štěpík:o)).Vyšlapoval si celou cestu ( a že jsme se opravdu prošli )

 bez řečí,s baťůžkem na zádech a asistoval naší Goldie téměř při všem:o)). Výlet to byl moc fajn a dalo by

 se psát hodně dlouho...

 ...jak se Goldie vykoupala v zámecké kašně...

 ...jak se ládovala se Štěpánem hranolkama v Hostinci u Zlatého slunce...

 ...jak Štěpíkova smečka prošla do jenoho lidským trusem:o))...

 ...jak to údajně mělo být pár kroků k zámku:o))...

 ...jak nás Štěpík všimnul,že Goldie hárá a co následovalo:o))...

 ...jak jsme si zašli a čekali u hřbitova na odvoz:o))...

   

                          Rozcestník                                                                                                         Kuks

 4.5.08 - Ratibořice a "Rýzmburský voříšek"

 Po 14ti denním hojení rozřízlé tlapy jsem si dnes udělali výlet z Ratibořic na Rýzmburk, kde se konala

 výstava voříšků "Rýzmburský voříšek 08".Goldie dělala cestou společnost kámoška Dyna a bíglice

 Amálka.Každá naše akce se neobejde bez komplikací:o)) a tak ta dnešní nemohla být vyjímkou:o)).Hned v

 zámecké zahradě nám prasknul postroj:o)).Náhradní obojek jsme sebou samozřejmě neměli.Provizorně jsme

 jsme utáhli kšíry tak,abychom došli alespoň na již zmíněnou voříškiádu,s tím,že tam musíme koupit obojek.

 Cestou od Ratibořického zámku jsme pohledem zmapovali terén a protože v dohledu nebylo vidět volně

 pobíhajícího čtyřnohého kluka:o)),pustili jsme všechny 3 psí holky proběhnout.Noo Goldie byla jako utržená

 ze řetězu a to doslova.Přezka opět povolila a Goldie běžela nejprve navštívit zámecké koníky,poté zavětřila

 vodu a nebylo co řešit:o)).Hnala se jak řízená střela přímo do řeky Úpy:o)). Zahučela do ní střemhlav:o)).

 To už začala panička trošku panikařit,protože si to od Skalice štrádoval místní voříšek,navíc kluk:o)).

 Naštěstí se Goldie nechala přivolat a opět provizorně zakšírovat.Když už byla zmáchaná celá,pustili jsme

 všechny 3 holky do řeky o kus dál,kde byl mírnější vlez do vody a slabší proud.Jinak by se mohlo stát,že by

 nám proud odnesl celé trio až do České Skalice:o)).Dokonce i bíglice Amálka smočila svoje krátký nožky a

 to není žádná vodomilka:o)).Pak jsme už pokračovali přes Mlýn,Staré bělidlo,Viktorčin splav na Rýzmburk.

 Po poledni jsem dorazili na "voříškiádu":o)).První naše kroky směřovaly ke stánku s kynologickými

 potřebami,kde jsme Goldie koupili nový postroj.K vidění byla agility,výcvik policejních psů,a než jsme se

 vydali na zpáteční cestu zpět i jedna ze soutěžních dosciplín "Dítě a pes". Další ze soutěží "Podobnost pána

 a psa" jsme už neviděli,ale její účastníky Romču s Juliánem a Verču s Rickym jsme stačili aspoň vyfotit a

 prohodit s nimi pár vět:o)).Kostýmy měli super a dvoráci Romča s Juldou si z této soutěže přivezli vítězství

 :o)).Gratulujeme!Tak nějak jsme prožili dnešní sluníčkový den.Den ve znamení "Babičky", "voříšků" a

 "klobásek":o)).

  

                                   Ratibořický zámek                                                                                             Babička

 3.3.08 - Prochajda se synovečkem Arniem Artesia Bohemica - Černá hora

 Protože Arnieho smečka tráví i s Arniem prázdniny v Janských Lázních,dvounožci se rozhodli, že nás

 seznámí a já tak poznám dalšího synovečka:o)).Ráno to sice venku vypadalo na sluníčko, během dopoledne

 se zatáhlo,ale ani to nás neodradilo od naší plánované hurá akce:o)). Od rána jsem tušila,že něco visí ve

 vzduchu,že se bude asi něco dít:o)).A taky,že jo:o)). Dostala jsem postroj,skočila do kufru od auta a vyrazili

 jsme do Janských Lázní. Arnie už na nás čekal na Černé hoře,kam jsem se musela zase přepravit tím

 šíleným šelmostrojem zvaným honosně Černohorský expres:o)).Nastupovala jsem podobně jako na podzim,

 opět mi museli tu velkou boudu přibrzdit:o)).Cesta už pak proběhla v klídku, ale byla mnohem zajímavější,

 než na podzim.Když jsem pod sebou viděla sníh a dvounožce,jak sjíždí kopec,začala jsem zrychleně dejchat

 :o)) a přešlapovat:o)) a hledat díru,kudy bych co nejrychleji vystoupila a mohla se prohánět s nima nebo za

 nima:o)).Kdybyste mě viděli,když jsem vystoupila a panička mě pustila z vodítka:o)),začala jsem se válet ve

 sněhu,norovat,dělat kotrmelce a samozřejmě lítat jako tryskomyš:o)).Následovala bouřlivá vítačka a

 honička s Arniem:o)).Musím vám říct,že mám fakt krásnýho zlatýho synovečka.Kromě Arnieho jsem si

 nemohla nevšimnout lyžníků:o)).Jednoho jsme málem katapultovali k zemi,když jsme mu vzali čáru přes ty

 jeho prkýnka:o)).Byl to běžkař,tak by se zase tolik nestalo,jel krokem:o)). Vyrazili jsme taky na prochajdu,

 že si uděláme menší okruh kolem vysílače,údajně:o)).Trošku se nám to vymklo a kroužili bysme tam asi

 doteď,nebejt mladšího páníčka od Arnieho, který nás z toho labyrintu vyvedl:o)).Děkujeme:o)).Kolem

 rozhledny jsme se vydali zpátky k lanovce a tam zase pro změnu zaperlil můj páníček,když zjistil,že ztratil

 lístky na lanovku:o)). Říká se,kdo hledá,najde.Nenašel:o)).Nástup jsem zvládla tentokrát už mnohem líp,jen

 jsme to nestihli všichni do jedný kabinky i s Arniem.Škoda.A jak si to frčíme dolů,sleduju lanovky,co míjíme

 a najednou zjišťuju,že stojíme:o)).Panička začala s katastrofickým scénářem,že nejde proud a zůstaneme

 tam viset ve vzduchu:o)).Nezůstali,škoda,mohlo bejt nějaký vzrůšo:o)).Tolik asi k dnešní prochajdě:o)).

 Byla fajn a máme s Arniem smluvenou ještě jednu,někdy během tohoto týdne.Už se těším:o)).

     

                  U Sokolské boudy                                                                     Cestou k televiznímu vysílači

 

 11.-17.11.07 - Na návštěvě u Falca Artesia Bohemica + RTG kyčlí a loktů

 Hned po srazu CHS Artesia Bohemica mě čekal týden se smečkou Falca Artesia Bohemica. Jen pro

 upřesnění,je to můj o den starší strejda:o)).Takže puberťák jako já:o)).Jela jsem  ho trošku rozveselit,

 protože má pána v nemocnici,toho velkýho pána myslím.Toho menšího, Honzíka,jsem hlídala,jako by byl můj

 vlastní:o)).Jemu to bylo zatím celkem fuk,protože mu jsou teprve dva měsíce:o)).

        

                                              Honzík:o))                                                                    Taková normální rodinka:o))

 Poznala jsem kámošku nejvěrnější našeho Falca.Je to výmarská ohařka Jessinka.Je o trošku starší jak já

 a Falco,ale taky puberťanda,jako my dva:o)).Dvakrát šla s námi na dlouhou prochajdu.Jednou na kopec,už

 si nepamatuju,jak tomu tam říkaj,ale na tu prochajdu asi panička dlouho nezapomene a podruhý k písáku.

 Musím vám povědět,co jsem paničce vyvedla.Právě na tý první prochajdě jsem šli lesem a kolem byly samý

 skály.Došli jsme všichni až k vyhlídce. Falco a Jessynka byli vzorní,ale já jsem prostě já:o)).Z ničeho nic

 jsem podlezla zábradlí a opět byla hluchá a slepá.Stála jsem na skále a tam dole mi něco šíleně vonělo:o)).A

 tak jsem si řekla,tomu musíš příjít na kloub:o)) a přes volání všech tří paniček jsem se vrhla dolů...Panička

 v tu chvíli myslela,že je po mně...utíkala se podívat,kde jsem zůstala...ale to už jsem se vyškrábala nahoru,

 ani sama nevím kudy a plížila se k paničce...panička nejdříve zkontrolovala moje životní funkce:o)) a když

 viděla,že jsem to přežila,tak jsem dostala,ale jak...Hned mě přivázali na vodítko a musela jsem jít jak

 beránek domů...Ještě ten den,bylo to ve čtvrtek 15.11. nás čekala cesta na RTG kyčlí a loktů...po tom

 leteckým dni panička fakt nedoufala,že budu mít kyčle v pořádku.

      

                          Jessinka:o))                                                                        A ještě jednou u vody:o))

 Odpoledne jsme se vypravili do Staňkova k MVDr. Deckerovi na to focení tlapek:o)).  Jeli jsme tři,Fargo

 AB,Falco AB a já...ve stejném pořadí nás i pan doktor zrentgenoval.Než jsme se probrali z narkozy,pan

 doktor snímky přeměřoval a hodnotil a všechno páníčkům vysvětloval:o)).Panička nevěřícně zůstala koukat

 a pořád šilhala po Katce,jestli je to pravda, že mám DKK i DLK 0/0.Ono to paničce asi ještě pořád

 nedošlo:o)).Katka dokonce říkala,že mám lepší úhly,než Ornelka i Annie:o)).Aspoň něco:o)).V pátek nás

 vzali zase s Jessinkou k písáku,jakože tam se mi snad nic nemůže stát:o)).Noo,ještě,že ty kačeny a labutě

 byly dost daleko a srnky jsem si nestačila všimnout:o)).

      

 To by asi ve zkratce stačilo:o)).Doufám,že panička brzy na ty moje lumpárny zapomene a zase mě někdy

 vezme podívat za Faloušem a Jessulí:o)).A na konec dvě fotečky,jak trénujeme canisterapii a polohování

 na Honzíkovi:o)).

    

              Goldie AB a Honzík:o))                                                                    Falco AB a Honzík:o))

 Fotogalerii doplníme jen co nám zprovozní novou verzi stránek...

 

  9.-11.11.07 - Setkání potomků Chovatleské stanice Artesia Bohemica - Řásná

 Máme za sebou dlouho plánované setkání potomků "mojí" chovatelské stanice:o)).Obě jsme se s

 paničkou moc těšily,že zase uvidíme známé ksichtíky a poznáme nové příbuzné...Panička se sice trošku

 nezdálo počasí a doufala,že ujedeme před sněhem a zimou,ale to se přepočítala:o)).Mně to nevadilo,mě jen

 tak něco neodradí:o)).Nějaká ta vločka sněhu nebo kapka vody navíc:o)).Sešlo se nás asi kolem 20ti psů,

 mělo nás být ještě mnohem víc,ale možná i kvůli špatnému počasí si to někteří nakonec rozmysleli.To já s

 paničkou nesmím nikde chybět:o)).V pátek jsme se dostatečně seznámili a dvounožci si povídali a fotili a

 fotili...V sobotu už to bylo horší,bylo v plánu výcvik.Naše skupinka byla zaměřená na trénování poslušnosti

 :o)).Jak jinak:o)).Na starost nás dostala Lucka,jinak moc fajn panička Caspera.Ona už mě tak trošku zná a

 ví,že jsem pořádnej rarach,ale říkala,že jsem se zlepšila,trošku určitě:o)).Ve skupince se mnou ještě byli

 Foster,Fargo,Car Gregor,Erwin a Bernie:o)). Bernie je tak trošku jako já,jen v klučičím provedení:o)).Číslo

 :o)).Zkoušeli jsme chůzi u nohy, aporty,prostě poslušnost jako takovou.Něco mi šlo líp,něco hůř.Na tom poli

 to totiž tůze vonělo,máma Amálka už tam měla založený díry,tak odolejte takovýmu pokušení:o)).Těch myší

 tam,prostě máma ví,co dělá:o)).Nakonec i ségře Annie myši chutnaly a zblajzla jednu před mojí paničkou

 jako malinu:o)).Já s nima spíš jen laškovala a házela si je před sebou,paničce se to nelíbilo a vždycky na mě

 vlítla:o)).Po výcviku nám předvedli Casper,Lety a Erinka,jak má vypadat pokročilejší výcvik,pak jsme si

 poslechli povídání o canisterapii a Erinka ( moje starší poloviční ségra ),s Casperem ( můj starší poloviční

 brácha ),nám všechno předvedli.Pomáhal jim můj oblíbenec Ondra ( umí parádně házet sněhový koule ) a

 dokonce malej Filípek:o)).Ke konci se přidala i moje vzorná ségra Annie:o)).K večeru jsme si nacvičili něco

 málo na výstavu a Annie,Kinty a já jsme museli na stříhání.To se mě dotklo:o)).Mezitím ještě proběhla

 hromadná prochajda a sběr dříví,aby nám bylo večer u krbu teplíčko:o)).Neděle měla proběhnout znovu ve

 znamení výcviku,všechno nám ale zkomplikoval sníh:o)).A tak se řešilo,že máme všichni letní gumy a tudíž

 tam budeme muset přezimovat:o)).Přesto jsme si stačili ještě vyzkoušet střelbu a nějakej ten aportík.Pak už

 se nasazovaly řetězy,mimochodem, jeden jsme cestou ztratili:o))) a vůbec nevíme kdy a kde:o))),loučení a

 hromadný odjezd z Řásné.Ještě jednou děkujeme CHS Artesia Bohemica za příjemně prožitý víkend a

 těšíme se někdy někde naviděnou se všemi,kteří se tohoto setkání účastnili:o)).

     

                           "Artesiáni"                                                          Amálka,Gaia a Erinka zády

  Fotogalerii ze srazu doplníme co nejdříve...

 

 3.11.07 - Dvůr Králové - Braunův betlém

 A mám za sebou dlouho slibovanou prochajdu s kámošem Juliánkem:o)).Jak ráno panička vytáhla bágl,

 věděla jsem,že se něco chystá,jen jsem ještě nevěděla,jestli se to bude týkat i mě:o)). Ale pak mi navlíkla

 postroj a bylo jasno...jedu taky...hurááá:o)).Počasí nic moc vám povím,mlha, mrholilo,ale Romču s

 Juliánkem jsme našli.Paničky se seznámily,i pán asistoval:o)),my se s Julískem očmuchali a vyrazili jsme

 směr Braunův betlém.Panička mě nechala běžet volně, začíná věřit tomu,že snad přece jen začnu poslouchat

 :o)).Julísek šel na šňůře,ale on prej musí trénovat na Dogtrekking:o)).To mi nehrozí,to by moji paničku asi

 zabilo:o)).Takle za námi funěl pán a moc nás nestíhal:o)).Po červený značce jsem došli až k Betlému.Já tam

 teda neviděla nic zvláštního:o)),jen takový velký kameny...ovšéém,pak jsem kousek odběhla jako velká

 hrdinka a co nevidím:o))...lekla jsem se,zbystřila,přikrčila a čekala,jestli se ta velká věc pohne:o)).Byl to

 Poustevník,říkala Romča:o)).Julíska vůbec nerozhodil a krásně na něm pózoval při focení.Mě daleko víc

 zajímaly padající listy,bláto,potůčky a studánky:o)).Náramně se mi líbilo u kašny.Zatímco Julí vzorně stál a

 fotil se,já hupsla dovnitř:o)).Bohužel vodu asi vypustili,to byla velká zrada:o)).Prošmejdili jsme,co se dalo,

 Juliánek si mě moc nevšímal,asi jsem na něj moc velký torpédo:o)).Dotčeně štěkal na Romču,jakoby říkal

 "Paničko,cos mi to udělala? Proč musím trpět takový zvíře?"...to jako mně:o)).Než jsme se rozloučili,tak

 nám ještě ukázal něco z Dogdancingu.Prostě šikovnej kluk,to jako jo.Kdo umí,ten umí:o)). Prochajda byla

 moc fajn,protože Romča je super panička a jsou s Juliánkem správná dvojka. Příště se uvidíme až napadne

 sníh.Už se těšíme na koulovačku:o)).

     

                        Tak už foť:o))                                                            Bez vody to není ono:o))

 14.10.07 - Návštěva ZOO ve Dvoře Králové nad Labem

 Jak jsem slíbila,jdu se podělit o zážitky z mojí první návštěvy v ZOO:o)).Neměla jsem tušení, kam mě to

 dvounožci vzali,prošli jsme takovou velkou bránou a první,čeho jsem si všimla,byl  krásnej potůček,plnej

 rybiček a leknínů a já nevím,čeho všeho ještě.No paráda na koupání:o)). Jenže panička na mě houkla

 "nesmíš" a tak se šlo dál.Přišli jsme do areálu kočkovitejch šelem. Ono se řekne,skoro příbuzný:o)).Já z

 nich měla pěkně nahnáno a to jsem zahlídla jen levhartí mláďata:o)).Začala jsem štěkat,čím jsem jim začala

 bejt ještě víc podezřelá a přišli se na mě podívat ještě blíž.To už jsem couvala,až do záhonů s kytkama:o)).

 Když oni se tak krčili a sledovali mě jako nějakou kořist:o)).Takže jsme se otočili,že zkusíme jinej směr.

 Jenže se otočím a stojí tam 3 velký "kočky" na chodníku.To už jsem se zapřela,štěkala a rozhodla se, že

 dál nejdu:o)).Panička mi vysvětlovala,že jsou papírový,ale jí tak budu něco věřit:o)).No tak mě odtáhli

 skoro násilím.Za rohem stál pro změnu dřevěnej medvěd:o)).Další šok:o)).Pak už jsem se bála i

 odpadkovýho koše:o)).Takže jsem se vydali na druhou stranu ZOO,kde jsou větší  výběhy.Tam jsem se už

 začala otrkávat a začalo se mi tam líbit:o)).Nejvíc se mi líbily zebry. Asi,že mají ty pruhovaný kožíšky:o)).

 Musela jsem taky vždycky štěknout,jako,že tam jsem:o)). Přišly až skoro k nám.Ještě,že mě pevně drželi,

 tam bych se už i proběhla:o)).Co teprve výběhy a louky,kde byli s těma většíma zvířatama i ptáci:o)).Těch

 zvuků,to mě museli hodně pevně držet.Tam se mi líbilo,cestou zpátky jsem nakoukla do každýho výběhu,

 pozdravila žirafy, snad každou zebru:o)),pak se mi líbilo u nosorožce,měl tam veelkou louži a smrádek,to

 jsem mu fakt záviděla:o)).Mrňavý surikaty na mě cenily zuby,asi,že jsem na ně dorážela přes sklo:o)).

 Vraceli jsme se kolem opic,jedna seděla přímo u skla a baštila zeleninu,já vyskočila,že se na ní podívám a

 ona se po mně pěkně ohnala:o)).Opice mi moc neříkaly,asi,že jsou dost podobný dvounožcům:o)).Slona jsem

 si ani nevšimla,protože se nehejbal:o)).Chvíli jsme byli u plameňáků,ale ostatní opeřence jsem moc

 neriskovali, ale já je stejně slyšela:o)).Protože jsem už byla "hodná", vrátili jsme se k šelmám.Pes

 hyenovitý mi nic neříkal,prostě pes:o)),toho jsem přešla,i když se chtěl kamarádit.Papírový kočky jsem

 přešla v pohodě,ani jsem si jich nevšimla,u těch živejch jsem se pořád trošku bála a sem tam i zakňučela.

 Potkat tygra bych fakt nechtěla:o)).Odpoledne jsem se ještě podívali,jak se křtí malej tygr.Za kmotra mu

 byl Boris Hybner a tak se ten mrňous jmenuje taky Boris:o)).Udojmovaná jsem jela domů a prospala pak

 celej večer. Určitě se chci do ZOO ještě někdy vrátit:o)). 


 8.10.07 - Výlet na Černou horu

      

 Dnes jsem jela poprvé lanovkou na Černou horu,přece když bydlím skoro pod kopcem,tak by byla ostuda,

 nezajet si to tam trošku prošmajdat:o)).Všechno bylo fajn do doby,než jsem měla nastoupit do tý velký

 krabice,která neměla kola a přece byla v pohybu:o)).Prostě když mě viděli,radši mi tu věc malinko

 zpomalili a já měla nastoupit.Jeenžee...jsem se bála a prostě si řekla,že nenastoupím.Panička mě tam

 doslova za tlapy a pak už i kožich šoupla a nastoupila hned za mnou,aspoň,že tak:o)).Moc se mi v lanovce

 nelíbilo a klepala jsem se skoro celou cestu. Ale zvládla jsem to:o)).Nahoře jsem se trošku vyběhala,pořád

 na mě mluvili nějaký turisti a dělali na mě všelijaký ksichtíky.No a pak už nás čekala cesta dolů,dvounožci

 mě nechali běžet s nima bez vodítka,protože nikde nikdo nebyl a já tak byla úplně nejspokojenější.Vydali

 jsme se přes Pardubický boudy a Modrokamenku domů.Cestou jsem si nejvíc užila potůčků a pochopitelně

 vody.Korunu jsem tomu dala v jediný černý louži,kterou jsme potkali,po průzkumu hloubky, barvy "vody"

 a chuti jsem si do ní celá lehla:o)).To bylo bájo:o)).Takže už nejsem zlaťanda:o)). Příště musíme vymyslet

 jinou trasu,šli jsme skoro celou cestu lesem a nebylo toho moc vidět. Ale zvládli jsme to i s přestávkama za

 dvě hodinky:o)).Tak snad ještě bude nějaký příště:o)).


 Září 2007 - Dovča na Hvaru - Chorvatsko

 Huráá,jsem doma,ale je tady zima,to se mi moc nelíbí.Musím se s vámi podělit o zážitky,jak jsem poprvé

 cestovala k moři.Necestovala jsem sama,ale s mojí kámoškou nejvěrnější Dynou:o)).Asi taky díky ní jsem

 to všechno zvládla líp,i když ona ze mě kolikrát moc nadšená nebyla:o)). Cesta byla dlouhá,hlavně tím

 autem,pak jsem poznala i ten trajekt,ale hlavně jsem zavětřila vodu,ještě než nám koupili lístky na tu

 velkou loď:o)).A to jsem paničku málem poprvé ztáhla do vody:o)).Nepovedlo se no:o)).Čekání na trajekt

 jsme si zkrátili prohlížením takový velký šeredný budovy:o)),tak prej nebyla šeredná,ale stará,byl to

 Dyokleciánův palác ve Splitu:o)). Tam jsem byla strašně hodná a chválili mě.Pak už nás čekala jen cesta

 trajektem na ostrov Hvar do malý vesničky Ivan Dolac,kde jsme bydleli.Musím vám říct,víte,co je pro

 mě,větřit vodu tak blízko?:o))Hned druhý den ráno jsem paničce vzala čáru do moře,doslova hlava nehlava

 a chtěla dohnat tu malou labuť:o)),tak prej to taky nebyla labuť,ale racek:o)).To bylo něco,velký vlny a ten

 racek byl táák daleko a já neposlechla,panička si myslela,že mě vidí naposledy. Až když se ten racek

 zvednul a začal nade mnou kroužit,všimla jsem si,že na břehu na mě volá nepříčetná panička:o)).S velkou

 nechutí jsem se teda vrátila a dostala za uši hned první den. Od tý doby jsem musela jen na vodítku a

 vypouštěli mě jen u vody,ale stejně se mi ještě párkrát podařilo zmizet:o)).Naštěstí se nic nestalo a ani

 malý psí dětičky jsem si nepřivezla domů. A že jsem měla nápadníků:o)).Jen ani jeden nebyl retrivr jako

 já:o)).Hodně času jsem lítala ve vodě,šmejdila po pláži,skákala do vln,dokonce i z mola:o)),plavala s

 dvounožcema a Dynou. Dyně se do vody moc nechtělo,když jsem tam byla já,protože jsem blázen:o)).Ona

 si tak v klídku plave,to já kmitám tlapkama a musím bejt u všeho první:o)).Jeden den nás vzaly obě na

 výšlap, na starou pevnost nad městem Hvar.Jakoo museli mě nahoře pevně držet,protože se mi ten výhled

 tak zalíbil,že jsem chtěla skákat dolů:o)).Nechali nás pak zaplavat u přístavu,abysme se osvěžily.Měla

 jsem jet i na výlet lodí,ale panička usoudila k mý velký škodě,že tak blízko vodě nemůžu bejt ani náhodou,

 že bych skočila přes palubu.Tak jsme s Dynou měly odpočinkovej den a dvounožci jeli sami na výlet na

 ostrov Vis a Biševo do Zelené a Modré jeskyně.Já si to stejně nejvíc užívala u moře,měla jsem tam i nějaký

 čtyřnohý kamarády,jen mě k nim nechtěli moc pouštět,co kdyby náhodou:o)).A na fenky jsem byla protivná

 :o)).Přestala jsem totiž hárat. Ke konci pobytu se tam do mě zakoukali cizí dvounožci:o)).Chtěli by taky

 takovou krásnou slečnu,takže se mami musíš příští rok snažit:o)).Jsou také z Krkonoš,jak jsme zjistili a

 jsou moc fajn:o)).Třeba se s nimi někdy potkám tady u nás na horách:o)).Bylo by toho na povídání ještě

 moc,ale to by bylo na několik stránek.Na fotkách se můžete podívat sami,jak jsem byla spokojená:o)).

 Dvounožci se mnou už míň,protože jsem je pořádně pozlobila,ale já si nemůžu pomoct,voda je můj živel:o)).

 Jen poslední dva dny jsem byla hodnější i na pláži,protože jsme měly s Dynou otlačený tlapky od těch

 kamínků.Dyna se nechala i nosit od svýho pána,já měla smůlu,mě by panička daleko neodnesla,tak jsem

 musela chodit všude sama.Prostě to tam bylo mooc fajn a doufám,že mě příště vezmou zase:o)).Slibuju,že

 už budu vzornější slečna:o)).

    

                       To je výraz:o))                                                                         Čochtanka:o))

  Spousta dalších fotek bude snad co nejdřív také ve Fotogalerii,určitě se podívejte:o)).

 

 11.09.07Setkání všech potomků chovatelské stanice Artesia Bohemica se koná ve dnech

  9.-11.11.07 v Řásné v kempu Velkopařezitý.Bude to víkend plný seznamování,cvičení,klábosení,rad,

  milých setkání a doufáme,že také srandy:o)).Už dnes víme,že se uvidíme s fajn ségrou Annie AB a její

  paničkou Bárou,strejdou Falcem AB a synovečkem Kintym AB.Ale těšíme se i na další čtyřnohý příbuzný

  a jejich dvounožce:o)).

                                 

 07.08.07 - Hradec Králové - dovádění u písáku

   

               Tak už mi hoď ten aport:o))                                                         Chvilku v klídku:o))

 

     

                                    Jsem živel jako ta voda:o))...paničko,kam to házíš?:o))

   

                                                                          Písák mám jen pro sebe,to je paráááda:o))

 

  05.08.07 - Neuměřice - Neuměřická Brusinka 2007 - CHS Bohemian Ariston

 

               Andreas Cayenne´s Gold                                                  Annie Cayenne´s Gold

   

                                                          Andy a Annie                                

   

                       V postojích                                                         Ergo z Droužkova s paničkou

   

                   Goldie a Dyna divačky:o))                                                                      Bylo nám teplo:o))

 

                                                                                                                                                                                                                                       

TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek